http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=16531-klaun-theofil Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“ cs Sat, 16 Jun 2012 10:28:52 GMT http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=16531-klaun-theofil#73824 Sat, 16 Jun 2012 10:28:52 GMT taron: alexis: Ano souhlasím,Život je profesorem který VÍ! http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=16531-klaun-theofil#73757 Fri, 15 Jun 2012 19:38:11 GMT Souhlasím s Alex , je krásná, leč velmi, velmi smutná..., taková ze života...člověk si v různých životních situacích vzpomene na své mrtvé rodiče a pak je mu ouzko :)) http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=16531-klaun-theofil#73728 Fri, 15 Jun 2012 17:51:06 GMT Velmi smutná, ale ze života, takové jsou nejlepší, ať je jejich obsah jakýkoliv