... Věnováno...
 07.01.2008
11
2084 (40)
0
Dívám se do zrcadla
a skoro vypotřebovanou rtěnkou
zapisuji nové vzpomínky...
Rukávem bílé sváteční košile
mažu ty staré. / bolí to /
- Jen pro tebe...

Začínám zase od začátku,
počítám zase další rok...
Tady v tom to budeš ty,
po kom bude chladnout místo pod peřinou...

Ticho,
jen naléhavý tikot srdce...
... Pssst...
Začal padat sníh
a křupe pod kroky...

Tísnivá árie o lásce
pro sólové Cello,
náhrdelník z přetrhaných strun
a zpod nehtů teče krev.

Neznámá vůně
neznámého těla
a úplně jiných dotyků...
Šeptajících do tmy
,, Mandarinko...“.

Tak nezlob se prosím...
Smím prosit?
Jen na jeden tanec,
na poslední tango naší lásky...
/ Abych na ni nezapomněla /
galerie
 06.11.2014 19:06
 Zamila
Kouzelná báseň ... Klasické téma. Pěkné :-)
 08.01.2008 22:35
krásná...to se zvládne...uvidíš...:)
 08.01.2008 22:22
silu... Malvin... silu...
:))
 07.01.2008 19:10
no kdosi si s tím vyhrál....a co dál?
 07.01.2008 18:48
nádhera... a tím, že je věnováno... nabývá ještě většího smyslu... :)...
 07.01.2008 17:40
ci vubec to tango je? ;) je dobra... chvalim...
 07.01.2008 17:30
je krásná:))))...a autor to ví:))))
 07.01.2008 15:05
autor-(ka) NENAPOVÍDAT !!!
 07.01.2008 14:59
taky se mi líbí, možná že i vím, kdo je autorka
 07.01.2008 14:58
jako trýznivé poslední tango! Dramatické!
 07.01.2008 14:55
líbí, i obrázek je dotvoření textu, to osamění to dokresluje. je kouzelná povzdychová.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.