|
Každý děláme chyby .. tahle byla společná.
 07.01.2008 11 1506(34) 0 |
Prodal jsi přátelství za kousek pocitu.
Krátkého, rychlého. Od večera k úsvitu.
Naplněný touhou a pocitem co bolí.
Teď potřebuješ mast, která duší hojí.
Sedíme tu v trapném tichu. Nazí..jen tak.
To chladné ticho hodiny nám odbíjejí. Tik tak. Tik tak.
Mlčíš a hledíš na mě, jako bych se dopustila vraždy.
Jsme tak blízko tělem - jen natáhnout ruku. Ale duší rozdělení na vždy.
Zmatení a bez iluzí. Nemáme co říct.
Možná by bylo lepší zapomenout. Obléct se a jít ...
Krátkého, rychlého. Od večera k úsvitu.
Naplněný touhou a pocitem co bolí.
Teď potřebuješ mast, která duší hojí.
Sedíme tu v trapném tichu. Nazí..jen tak.
To chladné ticho hodiny nám odbíjejí. Tik tak. Tik tak.
Mlčíš a hledíš na mě, jako bych se dopustila vraždy.
Jsme tak blízko tělem - jen natáhnout ruku. Ale duší rozdělení na vždy.
Zmatení a bez iluzí. Nemáme co říct.
Možná by bylo lepší zapomenout. Obléct se a jít ...
25.07.2010 - 00:32Jejda...čtu ji se zpožděním od vydání,ale strašně mě zaujala...jak již ostatní říkali, je přesná...
prásknu se, že mám občas stejný myšlenky...
prásknu se, že mám občas stejný myšlenky...
07.01.2008 - 14:51jo tak tohle je síla, ač jindy bych nezkousnul moc slov na vyjádření jednoho pocitu, tak tady je to dokonale cílené, nejde minout. Ať jsi kdo jsi, jseš dobrej.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prodal jsi přátelství : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Lala lej
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kláárchen... [18], Králíček [17], Zuzanice [16], Vlcekkitty [16], natysek [12], Amos Cháb [11], amaternadruhou [11], Daniel Srb [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
