Sadistický pohled věci.

Kapky silné kyseliny rozpouštějí kůži mou.
Mé buňky sice umírají,
mí nadřízeni z hloubi pekel
pomalu se dovídají,
teď už leptám i tvář tvou.

Slyším to.. tvůj zoufalý pláč,
cítím jak tvé slzy pálí mé rány,
sice to ani sama nevíš,
ale teď mi děkuješ,
jdeš tam, kde je lépe, se mnou.
Opravdu, lásko má, není zač.

Že to bolí..
víme oba, ale poráží to naší lásku?
cítíš to, jak ubýváme,
cítíš teď tu naši krásu,
jestli ne, tak drahá, přidej,
právě teď my dožíváme.

A teď lásko, budem v nebi.
Nech poslední mé slzy stéci.
Tohle vše je, lásko, pro nás,
však sama to se mnou pochopíš,
stačí se jen kochat smrtí,
zaujmout ten nádherný,
sadistický pohled věci