|
Krása smrti, bolesti.
|
Kapky silné kyseliny rozpouštějí kůži mou.
Mé buňky sice umírají,
mí nadřízeni z hloubi pekel
pomalu se dovídají,
teď už leptám i tvář tvou.
Slyším to.. tvůj zoufalý pláč,
cítím jak tvé slzy pálí mé rány,
sice to ani sama nevíš,
ale teď mi děkuješ,
jdeš tam, kde je lépe, se mnou.
Opravdu, lásko má, není zač.
Že to bolí..
víme oba, ale poráží to naší lásku?
cítíš to, jak ubýváme,
cítíš teď tu naši krásu,
jestli ne, tak drahá, přidej,
právě teď my dožíváme.
A teď lásko, budem v nebi.
Nech poslední mé slzy stéci.
Tohle vše je, lásko, pro nás,
však sama to se mnou pochopíš,
stačí se jen kochat smrtí,
zaujmout ten nádherný,
sadistický pohled věci
Mé buňky sice umírají,
mí nadřízeni z hloubi pekel
pomalu se dovídají,
teď už leptám i tvář tvou.
Slyším to.. tvůj zoufalý pláč,
cítím jak tvé slzy pálí mé rány,
sice to ani sama nevíš,
ale teď mi děkuješ,
jdeš tam, kde je lépe, se mnou.
Opravdu, lásko má, není zač.
Že to bolí..
víme oba, ale poráží to naší lásku?
cítíš to, jak ubýváme,
cítíš teď tu naši krásu,
jestli ne, tak drahá, přidej,
právě teď my dožíváme.
A teď lásko, budem v nebi.
Nech poslední mé slzy stéci.
Tohle vše je, lásko, pro nás,
však sama to se mnou pochopíš,
stačí se jen kochat smrtí,
zaujmout ten nádherný,
sadistický pohled věci
Devils_PIMP
Motiv dost podobný minulému, trochu poetična by nevadilo - ale volnější spád ti sluší
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sadistický pohled věci. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kapku po kapce.
Předchozí dílo autora : Oheň.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Fúrie [18], lolaluckacanada [16], Brunec [15], M-people [15], ManonZarrasu [14], Vilém Drobný [12], labuť [8], katerinaj [4]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

