 10.05.2012 3 1173(7) 0 |
Chybí mi ta slova lásky
a naše něžné doteky,
na srdci mám z toho vrásky,
a na duši...tam taky.
Bez tebe jsou dny jen prázdný,
nemaj smysl, nemaj cíl,
no není to vůbec snadný,
tím víc, čím pryč jsi dýl.
Vzpomínky jsou jako nože,
bodaj, řežou, uvnitř křičím,
a přitom jsou tak krásný, bože,
vlci v rouše beránčím.
a naše něžné doteky,
na srdci mám z toho vrásky,
a na duši...tam taky.
Bez tebe jsou dny jen prázdný,
nemaj smysl, nemaj cíl,
no není to vůbec snadný,
tím víc, čím pryč jsi dýl.
Vzpomínky jsou jako nože,
bodaj, řežou, uvnitř křičím,
a přitom jsou tak krásný, bože,
vlci v rouše beránčím.
10.05.2012 - 23:02Důkaz, že i když je báseň krátká, řekne toho daleko více než, kdyby byla přes celou stránku. Hezké :)
10.05.2012 - 09:42Je dobrý krásné ale o to smutnější vzpomínky přirovnat k vlkům v rouše beránčím. To se mi líbí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzpomínky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dobrou...
Předchozí dílo autora : Wolfman
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kira.cool [18], vokis [17], littlekaci [14], iluze [13], hříšník [12], Meedea [12], Mona019 [12], Darek [10], Breta [9]» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
