|
|
Studna osamění
voda vyschlá
žába na prameni
smutná vesna.
Amfora plná
po okraj, teče.
Tělem hříšným
zmítají křeče.
Slunce září
vyléčí tělo
osvítí duši
odejít chtělo.
Neodcházej tedy
raduj se a žij
teplem tají ledy
vodu průzračnou pij!
voda vyschlá
žába na prameni
smutná vesna.
Amfora plná
po okraj, teče.
Tělem hříšným
zmítají křeče.
Slunce září
vyléčí tělo
osvítí duši
odejít chtělo.
Neodcházej tedy
raduj se a žij
teplem tají ledy
vodu průzračnou pij!
Devils_PIMP
Je jiná - jiná svou strukturou i melodii - musel jsem číst 2x nez jsem se chytil - obsahove vyrazna - skoda ze tu neni vice obratu - ale zase ma kehkost
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Živá voda : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Návrat
Předchozí dílo autora : Kolik stojí láska?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
galikova» narozeniny
Dablik [18], Marge [16], Hanys [15], Abulia Tëëthing ëLëSDé [15], maestus poeta [13], The secret one [12], Stefi [12], Vilík [12], gade [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

