Jedna až deset...

Jedna..
Jedna je sama a jeden je sám...
Když zblíží se spolu vzniká z nich pár...

Dva...
Dva na lásku vždy musí být..jinak to nejde...
Srdce dvě co chtějí spolu žít..samotné smutkem sejde..
Když vmísí se mezi ně třetí.. Láska pak jak nemoc přejde..

Tři..
Tři vteřiny pohledu do očí stačí...
Sám znáš ten pocit co v břiše pak tlačí...

Pohledy zvláštní srdce až buší..kdo toto zažil.. konec už tuší..
Pohledy z lásky s lehkostí muší..pohledy do hloubky našich duší..


Čtyři...
Čtyři doby..čtyři sloky..čtyři roční období..
Stavím domy.. Píšu slohy..kdo pravdu za mě zodpoví..
Naše pohledy očí vzájemně se spolu kříží..
Dřív byly jen dvě těd už jsou čtyři...

Pět...
Pět minut v životě kdy měl si strach...
Pět minut kdy obrátil si lásku v prach...

Tvoje příležitost tvůj životní test...
Natáhni ruku a rozevři pěst...
Ted na řadě je číslo šest...

Šest..
Šest let smutnýho života prožil jsem sám...
Smíšený pocity z toho ted mám...
Tvůj život jak stupnice nula až deset kde ty nejsi jedničkou...
Říká se o tobě že štěstí máš znásobené sedmičkou...

Sedm...
Sedm dnů v týdnu snažíš se žít...
Pracuješ ,přežíváš, chceš se mít líp...

Tak udělej změnu, udělej kupředu posun...
Nemusíš ted..stačí s tím začít až v osm...

Osm..
Osm z deseti uz porušil si přikázání..
Za tyhle činy byli z ráje lidé vykázáni...

S životem svým rvi se ..bud silný jak medvěd..
Pružný jak kočka ,životů svých stále máš devět..

Devět..
Devět z deseti co stále doporučuje..
Devět z deseti co stále poučuje...
Jsi stále člověk co z řady vybočuje...

Deset...
Deset je číslo co není už samo..
Deset je vrchol..tvoje záchytný lano..

Lano na který já stále čekám..
Kdo dostal se na vrchol..před tím já smekám...