Malá a zrzavá, s obličejem plným pih a duší prolezlou skrz na skrz. S otevřeným srdcem, které věnovala. Ale mělo by to snad znamenat, že s ním měla věnovat i své tělo? Nejspíš mělo, ale - znamenalo?
přidáno 16.04.2012
hodnoceno 3
čteno 814(11)
posláno 0
Dívka potkala chlapce. Chlapce, co skřípal zuby a nosil růžové brýle. Toho, co mu neustále říkala, že většího magora nezná. Toho, se kterým cítila. A zažívala svět z jiných úhlů, poznávala undergroundové podsvětí života tam, života jinde. Láska? Zamilovanost. Zamilovanost, která vydržela nějakou tu dobu. Než svět přestal růžovět, ale naopak začal šednout. Zpět do svých odstínů a ještě do tmavších. Zbytečnosti, které přehlížela, se pomalu ale jistě začaly plazit do podvědomí. Pak se prokopaly, s těžkými a tvrdými údery železných kladiv, až do samotného vědomí. Málo prostoru a svíravý pocit nespokojenosti, který neměl nic znamenat, nic ovlivnit. Ale znamenal a ovlivnil.

Dívka potkala chlapce. Chlapce, co ho znala z dřívější doby. Toho, co s ním kdysi měla odjet domů posledním vlakem. Toho, se kterým by odjela, kdyby byla přesvědčována ještě pár dalších minut, snad jen vteřin. V tu chvíli plynoucí čas zachránil situaci. Ale proč v tu další už ne? Zlá, malá a nevěrná, malá a zrzavá. A tak se stalo. Teď jen leží ve své posteli, na zádech, s pohledem upřeným do stropu. Má výčitky, ale jen kvůli tomu, že žádné necítí. Fyzicky, psychicky? A proč vlastně? Myšlenky plynoucí hlavou..

Milovala a nejspíš stále miluje. Ale podvedla a není si jistá, jestli to neudělá znova. Není si teď jistá ničím. Co je fér a co ne? A vůči komu? Ani vůči ní to fér nebylo. Jenže se mohla rozhodnout sama. A to Magor v Růžových brýlích nemohl. Kdyby věděl, co by se dělo dál? Neustálé pohledy směřované k jiným lidem, k těm okolo. Myšlenky a představy. Do budoucna. Úvahy o tomhle a o tamtom. Sem tam i o támhletý. V realizace většinou problém nebývá.

Vážně je fyzická stánka osobnosti silnější, než ta psychická? Postrádaná vnitřní disciplína. A je to tak vždycky? Čím je to ovlivňováno? Tím, že to psychické pouto není tak silné, jak by mělo být? Sebedestruktivní sklony?

Nemůžete jí dát odpovědi na její otázky, stejně jako ona sama to neumí, nemůže. Ale bude muset. Copak se s tímhle dá žít? Dívat se člověku do očí a říkat mu "miluji vás"? Spousta lidí to dokáže. Proč by to nezvládla ona? Nezvládne.


~názory na nevěru?
přidáno 29.04.2012 - 11:35
líbí se mito:-) trochu VilliamSaroyan :-) Nevšední, svěží.
přidáno 19.04.2012 - 11:47
Chceš názory na nevěru. Mimochodem tvoje dílko je opět zajímavý. Tvý myšlenkový pochody mě baví a k té nevěře. Dodnes nemám jasno ani já ve svém věku. Nevím, jestli to souvisí s morální disciplínou. Jsou prostě lidi který nevěrný jsou a budou, a lidi který by prostě nikdy nebyli. 1.Ti co jsou a budou samozřejmě ubližujou i sami sobě. Jejich nevěra nesouvisí s tím že nemilují. Oni milují, ale žijou takovým životem, že té nevěře nedovedou nepodlehnout. Většinou jsou to životní dobrodruzi. Prostě jsou divocí, nezkrotní a nedovedou krotit ani sami sebe, kolikrát si nadávají, bojují sami se sebou. 2.Pak jsou hazlové kteří jsou nevěrní jen proto že si tím něco dokazují. Ty předem odsuzuju. No a pak je ta skupina, kterou já pochopit nedovedu a to jsou ti kteří by nikdy nevěrní nebyli. A ty zase dělim na dva typy. 1.Ti, kteří jsou tou nejšťastnější skupinou mezi všemi. Jsou čistí, věrní, zamilovaní, vyrovnaní. Těm skoro závidim a nejvíc je obdivuju a věřim jim. No a pak ti,2. kteří jsou jen nešťastní srabové. Na nevěru myslí, ale nikdy by se k ní neodvážili. Ti jsou nejvíc ze všech skupin nešťastní. Tak moc jsem ti nemohla. Já závidím první skupině mezi věrnými, ale nejvíc chápu první skupinu mezi nevěrnými.
přidáno 17.04.2012 - 00:49
Pravá láska nezná nevěru. I když fyzická přitažlivost jistě k lásce patří. Jenže si myslím, že jsi dostatečně hezká slečna. No každopádně, pokud hledáš pravou lásku, tak ta pravá bude se vším všudy bez vyjímek. To co do vztahu dáváš musí být ti vráceno - láska je plná kompromisů. Upřímně řešit sex ve vašem věku mi přijde dost na hlavu. Asi jsem dost konzervativní - ale myslím, že by si člověk měl počkat na toho pravého/tu pravou - já to tak udělal a dodnes ničeho nelituji. Tak nevím jestli jsem ti odpověděl/pomohl - kdyby něco kdykoli napiš ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kousaví pancharti : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tímhle boříme svět
Předchozí dílo autora : Utopený ve víně, to jsme.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku