Bezkřídlá

Našla jsem kraj,
kde les oplýval jídlem
a řeka zpívala mu ukolébavku.
Obydlela jeskyni v horách,
se stále vanoucím větrem.
Žila šťastně do chvíle,
než přišli dvounozí.

Les vykáceli a řeku zabili.
Na louce vesnici postavili.
Pozoruji vše z domova
znavena žízní a hladem.

Světlo loučí.
Přišli mě snad zahubit také?

Křídla mi utrhli
a na krk dali řetěz.
Vedou mě dolů, jako nějákého mazlíčka.

Vysloveno s opovržením a hněvem.
Snad mě tam čeká jen smrt.

Všichni se radují, smějí se
zbavené pýchy, hrdosti.
Vemte si prosím mé šupiny na zbroj,
trny na šípy, kosti na zbraně,
jen už mě nenechte takhle trpět.

Osud však určil jinak.

Uvázali mne ke kůlu
a chlubili se tím.
Já však neuronila jedinou slzu,
protože mé dračí oči mi to nedovolí.