Další děsivý vynález z Milovických lesů
přidáno 06.04.2012
hodnoceno 1
čteno 1187(6)
posláno 0
Filip zvedl hlavu ze stolu, otočil se k prosklené přepážce mezi pracovišti. Na obličeji měl obtisklou klávesnici. Už se dlouho pořádně nevyspal, ale byly tak blízko, tak blízko k revolučnímu objevu...

Už to mohl být týden co naposledy opustil Mordovu rokli, kde v tajných podzemních komplexech financoval stát projekt Dědeček. V těchto místech běželi zajímavé projekty už od 68 roku - mikrovlny, ultrazvuk a živé organismy, ale i teleportace elementárních částic, výzkum rotační gravitace nebo ohýbání světla. Prý se tu dokonce zkoumala i metafyzika - duše, vyvolávání mrtvých apod. - tomu Filip nevěřil.

S novým projektem se měnil personál i vybavení, a tak nikdo pořádně nevěděl co je, a co není jen fáma. Filip tvořil se svými třemi kolegy jádro výzkumu. S objevem částice neutrino - částice rychlejší než světlo - vyvstalo mnoho otázek, na které chyběly odpovědi; a navíc, takový experimentální objev narušil celistvost Einsteinovi teorie relativity.

Jejich výzkum se zabýval možností uložit si čas. Jinými slovy, zpomalit čas na jednom místě, aby ho na jiném mohlo přibýt. Nejdříve museli pochopit neutrina a jejich chování. Společnými silami dokázali před poslední měsícem odhalit, že na neutrinech se čas nejen zastavuje, ale dokonce s jistou pravděpodobností běžel nazpátek.

Čím silnější paprsek neutrin vytvořili, tím jistější jejich pokus byl. V zařízení nechávali běžet atomové hodiny a na druhé hodiny mířili. Nejdříve si všichni mysleli, že jde jen o chybnou synchronizaci nebo nepřesné měření, ale opakování pokusu jen potvrzovalo jejich domněnku. Zatímco hodiny v zařízení se zpožďovaly, tak hodiny na které mířilo se předbíhaly. Zprvu se jednalo o miliontiny sekundy. Ale opakováním se časový rozdíl prohluboval.

Díky úspěchu získali dotaci a pořídili si silnější generátor neutrin, bylo jim schváleno použití čistější - tedy i více neutrino-produkující - směsi uranu a plutonia. Díky odražeči a koncentraci do úzkého paprsku se podařilo zpomalit lokálně čas téměř na polovinu.

Nechávali skrz paprsek propadávat minci, nebo přes něj přelívaly vodu, paprsek tekutinu přibrzdil a pak ji vypustil stejnou rychlostí, jako do něj vnikla.

To ale nebyl důvod jeho týdenní směny.

Během týdne vědci zkonstruovali odchytávač neutrin, ve kterém se částice odráželi, ale neztrácely. Zařízení bylo až překvapivě jednoduché. Mělo tvar dutého prstence ponořeného v čistém deuteriu - těžkém vodíku. Obyčejně se používala těžká voda, ale pokud se vybral jen vodík a stlačil se, fungoval jako dokonalé zrcadlo těchto částic. Zařízení běželo již více než 24 hodin a Filip s kolegy měli spočítáno, že by jednorázové vyzáření mělo uvolnit čas mezi 12 až 13 hodinama.
Měli tedy k dispozici něco, co když vypustí, tak můžou cokoliv na dvanáct hodin zastavit. Kdyby neutrina na někoho vypustili, tak by zvenčí vypadal, jako že se nehýbe a zároveň by nebylo možné mu ublížit neboť čas okolo něj by je nepustil - každá částice by měla mnoha-milionkrát vyšší setrvačnost a bylo by téměř nemožné takovým polem proniknout. Vzduch by se změnil v ocel.
Přesto zevnitř by si člověk připadal, že se nic neděje a na krátký okamžik by se všechno kolem něj jen velice rychle míjelo a celý čas by okolo něj proběhl v jediném kratičkém okamžiku.

Ano byli jen kousek od cestování časem, i když jen do budoucnosti, byli na stopě dokonalé kriogenezi. Oni stáli na prahu nové éry počítačů, nové éry techniky. To o nich se bude psát v každé učebnici dějepisu a fyziky.

Filip vstal, opřel se o stůl, trochu se mu motala hlava. Zhluboka se nadechl a vydechl. Byl čas zkontrolovat neutrina. Přešel prošel dveřmi za skleněnou stěnu a sešel po schodech do minus sedmého patra, ještě hlouběji do suterénu. Hučelo tam chlazení. Olovem a parafínem stíněný stroj, dobře osvícený zářivkami, vypadal jen jako precizně vyrobený parní stroj, ale jeho vnitřnosti byly osázeny tou nejmodernější technikou.
Na předním panelu byly čtyři displeje oznamující stavy nejrůznějších měřičů a čidel, a také pátý, přes který se zařízení ovládalo.
Jeho kolegové byli pravděpodobně ve vyšších patrech nebo doma. Zaměřil se na údaj, na kolik se naplnil zásobník neutrin. Byl téměř prázdný!

Že by snad udělali někde chybu. Vyběhl schody, 6. ,5. ,4. patra, zatočil do chodby. Cítil, jak vzduch, nevěděl jak to lépe popsat, houstne. Stěny měli různé barvy. Směrem dál se barvili do červena a postupně se propadali do tmy. Slabě byl vidět konec chodby. Za ním se naopak svět barvil do modra až fialova až úplně zářil a pak do barev, které už jeho oko nebylo schopno rozeznat, do barev, které nemohl slovy popsat, neboť je nikdy předtím neviděl.

Že by snad byl vypuštěn paprsek záření nesoustředěně, jen tak do prostoru? Couvl o pár kroků a podíval se na konec chodby, visely tam hodiny. Zkontroloval své hodinky 3:04 a hodiny na zdi 2:47. Hodiny měli i vteřinovou ručičku; přimouřil oči aby ji vůbec mohl zahlédnout. Plazila se kupředu nezvykle pomalu.

klik... - klik - alespoň o 2x pomaleji.

Museli to spustit beze mě. Proč mě neprobudily?

Vrátil se zpátky ke schodišti. Věděl, že procházet místy, kde čas není kontinuální, kde plyne v každém místě jinou rychlostí může být smrtelně nebezpečné.

Jako vědec měl radost, že ovládli neovládnutelný čas, že lidstvo získalo novou moc; strašlivou moc v nesprávných rukou.
Jako člověk měl obavy. Obavy z nové nepochopené síly.

Jako vědec žasnul nad úkazem Doplerova efektu, zvukového i světelného. Jak se posouvaly barvy, jak se zvuk prohluboval. A to vše na pár metrech, nevídané.
Jako člověk se bál a své kolegy.

Jako vědec viděl, že se budou přepracovávat všechny vědecké teorie, že se změní celý pohled na vesmír, všude se bude muset připočíst vliv neutrín, čas je mnohem pružnější než si kdy kdo pomyslel.
Jako člověk cítil, že je v nesprávnou dobu na nesprávném místě

Vybíhal schody, ty byly naštěstí vlivu časových posunů ušetřeny. Teprve teď mu docházelo, že se celou dobu dívali na rychlosti času mylně. Nebylo možné jen tak někoho zastavit v čase. Neboť na rozhranní mezi ním a okolním světem by se kumulovalo záření a paprsky, které nás běžně ohřejou, díky kterým vidíme, se změní a smrtonosnou radiaci. Takový člověk by pravděpodobně oslepl a byl spálen.

Časové zbraně by byly ty nejhorší. Jako člověk nemohl dopustit, aby se tahle technologie dostala ven. Vše co tu je musí zůstat v Mordově rokli.

Vrátil se zpět do minus sedmého patra. Nechtěl složité zařízení ničit, ale chtěl, aby už více nebylo možné hrát si s časem. Věděl, že vše funguje jen po nesmírně přesné kalibraci. Pokud by ji jen o setinu milimetru narušil, zařízení by přestalo být funkční. Nastavil v systému odlišné hodnoty. Začal systematicky likvidovat jejich více něž 18-ti měsíční práci.

Mazal počítače. Skartoval papíry.

A co vzpomínky?

Pokud to kolegové vůbec poznají, a pokud to vůbec přežijí, nebudou si to pamatovat. Já mám celou noc, oni jen sekundu.

Předpokládal, že to museli být oni, kdo pokus spustil.

Okolo sedmé hodiny ráno, podle svých hodinek, měl hotovo. Vyšel schodiště, chodby byly stále v působení neutrin. Venku bylo asi poledne. Celý svět byl tak nějak zamodralý, zafialový a byl úplně oslepen září. Jak odcházel od budovy, docházelo mu, že není divný svět okolo, ale svět u budovy. Protože to byla budova, co bylo dočervena. vytáhl mobilní telefon. Neměl signál. No jistě, signál je založen na stejné frekvence vysílače a příjimače, pokud je jen v malém působení neutrin tak si nezavolá.
Natočil auto a odjel. Když vyjel z lesa, tak už se mu chytil telefon. Zkusil zavolat svým kolegům, stále tu ještě byla šance...

***

O pár dní později...

***

Všichni čtyři vědci i personál měli neuvěřitelné štěstí, přímo u záření neutrin nikdo nebyl. Jednalo se o nehodu. Neutrina se sice od deutria odrážela, ale také jej ve svém nesmírném množství začala rozbíjet na neutron a vodík. A začala unikat. A měnit své okolí.

Zásobník se měl plnit až do rána, takže si vědci dali oddych a střídali se jen po jednom na pracovišti. Ve chvíli nehody - pozdě v noci - zůstal Filip v nebezpečné blízkosti sám. Ani tomu se nic nestalo, ale jako jediný viděl důsledky. Celý výzkum byl zavrhnut a materiály zničeny.

Avšak Mordova rokle žije dál a stále se do ní dá dostat. Dnes už nikdo pořádně neví co všechno skrývá, a co se tu dělo v minulosti.

Podivné věci se tam dějí dodnes...
přidáno 05.06.2016 - 00:00
Krom toho, že to popírá několik fyzikálních teorií, tak jde o příjemně napsaný kousek. Jediný problém je, že se člověk tak trochu ztrácí mezi odstavcemi, co se vlastně děje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
časová bomba : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Obliviscium IV.

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku