Divný sen

Střepy z tebe dřou mi v dlani,
krev mě zebe a bolest hladí,
láska hyne v mojí náruči.

Duše brečí, stíny svádí,
moje tělo padá za ní
temnou nekonečnou propastí.

Strach ze strachu, z touhy touha
hledat lásku, jsou jen slova
co se ztrácí, jen tak vyšumí.

Snad tě potkám za 100 let
a snad ti budu vyprávět,
jak se točí tenhle svět.

O divným snu, co se mi zdál,
o plameni co mě hřál
a mou duši spaloval.