Majetnická jsem Já.

Máčels mě do opiové vůně tak dlouho,
až zapomněla jsem slova písně, která se mi líbila ze všech nejvíc
a místo toho se mi do hlavy dostala stavba jedné vůně, té, kterou nosívá Tvůj krk..
Odvykla jsem si chuti včerejšků, protože s Tebou bylo všechno nový
Nepopsaný.. Nedotčený..
Já byla nedotčená, sněhově bílá.. A Tys měl v ruce pastelky a na tváři ten nejkrásnější úsměv.
Večer co večer, chodils na mý zčervenalý tváře,
až nezbylo nic z jediné chlouby ony sněhobílé barvy.
Kolik lásky unesou Tvý jinou zpřelámaný záda?
Když nesl sis ji domů, prohnutý měls kolena
a pár drobečků spadalo Ti na zem.
Vrátil ses pak pro ně?
Chtěla jsem Tě celého jen pro sebe.. Jak známá chyba lidí milujících..ale pohledy jiných okusovaly Tě zaživa
a já měla strach, že mi ubyde.
Není pozdě jíst ze slepovanýho talíře, viď, že ne?
Chutná mi z něj víc, než předtím.. Předtím, než se rozbil..
Pár večerů po sobě
hráli jsme si na slunečnicové děti
a Tys mi pak pokaždý rozlil jejich slanost do klína
ale sáms ji nikdy neochutnal.
Jsme alternativa Malého prince a jeho květiny..
Jen Ty mě nesmíš nikdy opustit.