Ti druzí

Ti druzí

Noc zabíjí den,
nebe zas krvavé.
Sedím za oknem,
bojím se otočit,
raději hledím ven.

Oči tmy, snad sen,
strach čelo orosil,
vždy je to stejné,
zas hrůza jímá mě,
když umírá den.

Duše ty zbloudilé,
přichází nezvané,
hlasy v hlavě,
hrozí i prosí,
kruté i zoufalé.

S osudy krutými,
pláči do tmy,
prosíce o klid,
mezi životy,
pomoci si neumí.

Jiné zlé, zvrácené,
smějí se jízlivě
bezmoci strachu,
síla ta temná,
mnohé má v moci.

Objímám kolena,
za oknem sedíce,
naslouchám hlasům,
ponesu navždy,
ta jejich břemena.