|
Nezáleží moc na tom proč jsem to napsal, prostě se to tak stalo.
|
Je to takovej ten okamžik,
kdy si uvědomíte,
že stěny se kolem vás
pomalu
stahujou
do neprostupnýho prostoru.
V nicotě svýho vlastního já,
hledám vzpomínky,
co je odtlačej,
tváře,
co mi pomůžou,
a pocity,
co odkryjou dveře jinejm.
Co zbylo ze vzpomínek?
Slova.
Co zbylo z tváří?
Jenom němý fotky.
Co zbylo z pocitů?!
Tisíc slz a nekonečný
prázdno.
kdy si uvědomíte,
že stěny se kolem vás
pomalu
stahujou
do neprostupnýho prostoru.
V nicotě svýho vlastního já,
hledám vzpomínky,
co je odtlačej,
tváře,
co mi pomůžou,
a pocity,
co odkryjou dveře jinejm.
Co zbylo ze vzpomínek?
Slova.
Co zbylo z tváří?
Jenom němý fotky.
Co zbylo z pocitů?!
Tisíc slz a nekonečný
prázdno.
28.02.2012 21:28
Jo, takovej pocit zná snad každej. Taky souhlasím s D_P. Pěkný, povedený. ;-)
28.02.2012 11:11
jutu
Sdělné, působivé.
28.02.2012 09:53
D_P
ten smutek je z toho uplně cítit fakt povedené=
28.02.2012 07:30
noone
Moc hezké...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.