|
Večerní nostalgie
 03.02.2012 4 1283(11) 0 |
Pomalu padá sníh.
Pomalu…
jako ve zpomalenym
filmu.
Vločky se pomalu snášej,
klidně
a bez pocitů
na zem.
Já ale pocity mám.
K tobě.
Rozmazaný vločky?
Ty ne.
A jak dopadaj
na zem,
tajou, jako moje srdce.
Prostě tak.
A jak tajou,
přijdou mi
jako slzy, co kvůli mně
roníš.
A proto
vlastně
nesnášim, když
sněží.
Pomalu…
jako ve zpomalenym
filmu.
Vločky se pomalu snášej,
klidně
a bez pocitů
na zem.
Já ale pocity mám.
K tobě.
Rozmazaný vločky?
Ty ne.
A jak dopadaj
na zem,
tajou, jako moje srdce.
Prostě tak.
A jak tajou,
přijdou mi
jako slzy, co kvůli mně
roníš.
A proto
vlastně
nesnášim, když
sněží.
04.02.2012 - 22:21Chtěl bych být někdy v kůži tvoji holky (teda pokud o těch verších ví). Charismatický bubeník s citem vidět maličkosti v jasných odstínech. Takový jsi ve svých básních (často).
03.02.2012 - 19:05D_P
Trochu jiny ty - já mám od tebe raděj tu lasku - jinak pěkné :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč nesnášim, když sněží : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Když vám padá obloha
Předchozí dílo autora : Jak zní láska?
