|
Vlastenecká básnička o vzpouře proti vládě a politikům.
 18.01.2012 3 1117(8) 0 |
V tom hlavním městě,
Po hlavní cestě,
Line se cestou rozbouřený dav.
Vyrazili do ulic,
Všichni jdou bojujíc,
Za svobodu a listinu lidských práv.
Nad sídlem vlády,
Černé mraky,
Jednou ta chvíle,musela nastat,
Ty běžíš se mnou,
Já sem tam taky,
všichni těd na vládu,křičíme nasrat!
S lopatou,s řetězem,
S odvahou,bez pěnez,
Však my jim dáme,to co jim patří,
Vzali nám všechno,
S hudbou a bez not,
Držíme spolu,jak správní bratři.
Za dob cukru a biče,
Ste zvonili klíčem,
Chtěli sme svobodu,jenom dýchat a žít,
Těd už nejsou to klíče,
Těd vidle a tyče,
Na ty co ovládla,pýcha a hřích.
Měli ste v lásce,
Rudého vládce,
Všichni sledujem,jak parlament hoří,
Nikdo však nevěděl,
co bylo v sázce,
těd nevíme zase,zdali ho sbořit.
V ramenech objetí,
V slzách a dojetí,
Citíme svobodu,slyšíme smích,
S pomocí vidlí a palic,
Vyhnali zlo z židlí a lavic,
Konečně na duší,cítíme mír.
V tom hlavním městě,
Pohlavní cestě,
Jdou držíc se v ramenou přátele vlasti,
Stůj co stůj,
Kde domov můj,
Tak tady náš domove,budeme štastni.
Po hlavní cestě,
Line se cestou rozbouřený dav.
Vyrazili do ulic,
Všichni jdou bojujíc,
Za svobodu a listinu lidských práv.
Nad sídlem vlády,
Černé mraky,
Jednou ta chvíle,musela nastat,
Ty běžíš se mnou,
Já sem tam taky,
všichni těd na vládu,křičíme nasrat!
S lopatou,s řetězem,
S odvahou,bez pěnez,
Však my jim dáme,to co jim patří,
Vzali nám všechno,
S hudbou a bez not,
Držíme spolu,jak správní bratři.
Za dob cukru a biče,
Ste zvonili klíčem,
Chtěli sme svobodu,jenom dýchat a žít,
Těd už nejsou to klíče,
Těd vidle a tyče,
Na ty co ovládla,pýcha a hřích.
Měli ste v lásce,
Rudého vládce,
Všichni sledujem,jak parlament hoří,
Nikdo však nevěděl,
co bylo v sázce,
těd nevíme zase,zdali ho sbořit.
V ramenech objetí,
V slzách a dojetí,
Citíme svobodu,slyšíme smích,
S pomocí vidlí a palic,
Vyhnali zlo z židlí a lavic,
Konečně na duší,cítíme mír.
V tom hlavním městě,
Pohlavní cestě,
Jdou držíc se v ramenou přátele vlasti,
Stůj co stůj,
Kde domov můj,
Tak tady náš domove,budeme štastni.
18.01.2012 - 09:08Mě zlákalo téma, více takových, kéž bychom do těch ulic vyšli! Pár chybiček se vloudilo, není můj styl kritika, jen jediné :pohlavní asi ne po hlavní. Jinak piš, těšíme se na další.
18.01.2012 - 07:56D_P
Hmmm pan punktuje selské rebelie - mám pocit, že si na tebou popisovány stav pockame - mat to dost silný patos...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V tom hlavním městě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Na smrtelné posteli
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
CzechJack» narozeniny
gabkin [18], Black Martinsha [18], Verena [18], Ridgid [18], sad.dreamer [18], Redkiller [16], geezr [8], Agapios [7], sklepmistr_původní [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
