11.01.2012
5
1386 (7)
0
Stvořeni jsme láskou boží,
ta, která matku Zemi tvoří,
ta, co nenávist světa boří,
taková, že naše srdce hoří.

Bohužel, my ji pojali jinak...

Láskou nemůžeme vlastnit,
ani do výlohy si ji zasklít...
Kříčíme: "chceme milovat",
z květiny stala se hniloba...

Tušíme, že život je odrazem...

Co dáš ostatním, dáš sám sobě,
co dávám sobě, dávám i tobě
a takto je to i v současné době,
době, kterou vidíme ve své zlobě.

Miluj svobodně a budeš milován obdobně!
 26.04.2012 16:41
S myšlenkou i provedením souhlasím, i když nevěřím v onoho Boha v podobě, v jaké nám ho nám vnucuje katolická církev, jen si jaksi nejsem jist, zda se náboženství srovnává s Tvým punkovým přesvědčením...;o)
 11.01.2012 14:10
Dík za zamyšlení.
 11.01.2012 11:30
kdyby se cit dal vždy složit do rýmu asi bychom mezi sebou mluvili jak postavy s některých Shakespearových děl...je to pěkný a vyjadřuje to to co cítíš a o tom by mělo psaní básní být :)
 11.01.2012 11:26
Ke stylu by byly nějaké výhrady, ale obsah je hodně silnej, má v sobě hodně myšlenek a vím, že toliko sdělení je těžké nacpat do 3 slok , u mě dobrý:)
 11.01.2012 01:12
 D_P
Ne všechny rýmy sedí, ale co - je to nàdherně vyjádřené a procítěné,,,

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.