Návrat

Tmavomodrá prostěradla vlají na poplach

že bám v hlavě chybí serotonin

a vše vidíme až přespříliž tmavě

a ta samotná prostěradla

i ty lavičky na kterých sedáváme

i ty cesty po kterách chodíváme

a i ty rozkvetlé louky a stráně

které nám případají černobíle a rezavé

a přes veškerou svou krásu

nám přípomínaji

již tolikrát ztracené naděje



To bývaly časy

ale všchno se mění

a i my jsme se změnili.





Všechny ty časy

Všechny ty minuty a vteřiny

Pro extázi té dané chvíle

radosti

Však platné jen zlomek okamžiku

Je čas napsravit poklesky mysli

porvat se s vlastní minulostí

a s klopýtáním přes vlastní překažky

z vlastních cest

a vratit se na spravnou pešinu životem

bez spěchu, bez shonu

však hned.