Samota

Ten pocit zažil asi každý. Každá změna, která boří jistoty a bere někoho blízkého bolí a zároveň je zrozením něčeho nového.
autor Jindruch
přidáno 05.01.2012
kategorie básně/láska - zklamání
hodnoceno 4
čteno 1325(10)
posláno 0
Samota

Jak ledový střep,
prolétlas mou duší,
pak zmizela ve slunci,
co v těle zrezivělý hřeb.

Stesk se smutkem se pojí.
Ledové ostří, neznatelná rána.
Bolest je cestou a čas rány hojí?
Skučím do tmy, vyhlížeje světlo rána.

Nechte těch řečí - na to teď kurva seru,
Křik v mé hlavě, nejistota, strach rve mi uši,
vyhřezlé myšlenky, od samého ďábla teď úpis beru.
Křičím do tmy, život pod gilotinou, hlavu svou vidím v koši.
přidáno 05.01.2012 - 12:16
Yana
Tak, je to silné, vulgarismy mi v takové básni nevadí. Je to vyjádření zoufalého stavu a u mě to působí ještě víc přesvědčivě. A ještě ta forma. Na mě dnes zapůsobila nejvíc ze všech.
přidáno 05.01.2012 - 09:13
taron
No, já na ty sprostá slova moc nejsem, dokonce ani u chlapů, něco jiného je, když to slůvko vyletí z pusy..ono taky vyletí někdy na papír, ale určitě si to po sobě čteš, takže je možné se opravit...jinak báseň pěkná, asi má co říci každému..u mě dobrý :)
přidáno 05.01.2012 - 09:07
D_P
no dejme tomu.... u mě ne tak dobrý.... ale slšné se dá jistě říci
přidáno 05.01.2012 - 06:32
ARA
jo! Dobrý!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Samota : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kalouskova pravda
Předchozí dílo autora : Tak trochu o sexu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming