Čekání ve vzduchu

 


    Lodě jako národní monstra,
    jako lokomotivy na oblohu
    jsou přijímány v hustém dešti

    V sirénách zahalené drtí zástavbu,
    zástavba v brždění vlaku

    Jejich dívčí trupy :
    parníky za oknem
    kotvící


    Provazem přichycené u antény panelových sídlišť,
    po miléniích mizející lodě; kamínky, kam i lidé patří

    Poškozená střelka, jako na sever směřuje do přístavu,
    kde končí voda, kde začínají meze a planety,

    kde nad trávou zbyly turbíny jako zdroj světla