|
|
Můj život je jak balada co nestačí ji slova, prázdná pustina a nikde pitná voda.
Chvilka váhání a pak jen říci sbohem, to poslední slůvko nese se prázdným domem.
Poryv větru a hvizd nože, naposledy ulehám na zkrvavené lože.
Měsíc zbarven do ruda, tak končí můj den. Zdá se mi to, nebo je to jenom sen?
Chvilka váhání a pak jen říci sbohem, to poslední slůvko nese se prázdným domem.
Poryv větru a hvizd nože, naposledy ulehám na zkrvavené lože.
Měsíc zbarven do ruda, tak končí můj den. Zdá se mi to, nebo je to jenom sen?
Emilly Poison: Tohle je moje hooodně stará báseň, jedna z prvních, píši teď trošku jiným stylem a vše uspořádané. I tak ale děkuji za hodnocení :)
Je to chaotický, ale vyvěrá to z rozpoložení. Kdyby to bylo na saspi, tak oznámkuju dvojkou.
Když mladý člověk píše tyto verše a podobné věci...tak i mě se to nalíbí.(jako Yaně) třeba jako u JohnaStixe,takypsal takové divné verše, no snad pánové víte, co děláte...
děkuji... mno snažím se psát,, ale po pár těžkých chvil mě nic optimistického nenapadá... snažím se do toho vcítit pocity a vše.... optimističtěji to teď nejde.... ale jinak děkuji :-)
ARA
Sakra proč tolik lenosti do toho umírání? Proč to s ... sázíš jedno za druhým jako článek do novin? Koukej si to uspořádat místo fňuklého smajlíku. Houby - trochu kritiky snesu! Trochu makat. Tajemný to teda je, to jo. Tajemnej chaos taky. A teď konec polosrandy! Docela dobrý. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Martinasso [17], D.W.B. [14], Stin [13], Pittore [11], Warp [7], Poezie anonymity [6]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

