Přítel už mi nevěří

Býval čas, kdy do noci
v budoucnost jsme hleděli.
Dobra chtěli domoci.
Pili jsme a seděli.

Býval čas, kdy od rána,
i za přetěžkých dnů,
jsme, i přes těla odraná,
se dotýkali našich snů.

Býval čas, kdy přítel můj
řekl jednu větu
a já hnal se stůj co stůj,
bych pomohl mu v letu.

Býval čas, kdy já pro něj
bych všechno obětoval.
A vděk, byť nestál o něj
on zpříma opětoval.

Býval čas, kdy byl vzorem.
Hvězdou v noci zářící,
když ostatní zhasly vzdorem
na mě kosem hledící.

Ano...Takový čas býval.
Však něco se událo.

Přítel mi však nyní pravil,
že nemá ke mě důvěry.
Že spoleh na mě na prach ztavil
a pravdy mé jsou pověry.

A upřímnost přečistá,
jež vidět možná nebyla,
i přes všechnu snahu mou,
náhle síly pozbyla.

A bolí to...Moc to bolí...
Já ztrácím svého krále...

E