Talže první díl Vyvolené. Jinak se omlouvám, že chybí odstavce, ale omylem se mi smazaly.
přidáno 27.10.2011
hodnoceno 0
čteno 573(7)
posláno 0
Vyvolená - Díl první

Ještě jsem si rychle balila věci jako nabíječky, Notebook, foťák, kartáček na zuby a tak dále. Když jsem si konečně řekla, že mám hotovo, upřela jsem svůj pohled na zrcadlo a já si uvědomila, že mám na sobě pořád pyžamo! Bože! Za 35 minut bych měla být ve škole! Grrr. Proč jsme se museli přestěhovat? Rychle jsem otevřela skříň a hledala svoje nejoblíbenější triko a džíny. Džíny jsem měla hozené na křesle a triko jsem našla ve skříni. Rychle jsem si pročísla vlasy a ještě se byla podívat na svůj pokoj.
Je vymalovaný světle modrou barvou. Podlahu pokrýva středně tmavá plavoucí podlaha. Na jedné straně je velké okno, tedy spíš dveře na balkón, z kterého mám výhled do zahrady. U stěny vedle dveřích mám psací stůl, nad ním mám poličky s dvěma patry, na jednom patře mám knížky a na druhém má nejoblíbenější DVD. Další DVD mám ve skřínce. Na opačné straně pokoje mám také velké okno a nádhernou manželskou postel. U stěny, která je kolmá na stěnu, kde mám dveře na balkón mám pohovku a křeslo. Hned u pohovky mám skleněný stolek a u druhé stěny mám velkou plochou televizi. Pak mám v pokoji taky velkou skříň, chlupatý fialový koberec, CD přehrávač a plno dalších věcí. Mám vážně nádherný pokoj, mnohem hezčí než v našem bývalém domě. On celý dům je mnohem lepší, ale stejně nechápu proč jsme se museli přestěhovat.
,,Sam!" zavolala na mě máma.
,,Už letím!" vyběla jsem po shodech dolů. Nebyla jsem si jitá kde jsou, ale řekla bych, že v prvním patře neboli přízemí. Utíkala jsem a když jsem byla uprostřed druhých schodů, došlo mi, že jsem si věci nechala v pokoji. Vyběhla jsem znovu schody a popadla tašku s věcmi a utíkala za mámou a tátou. Táta hodil mou tašku do kufru a já nasedla do auta.
Škola začne za patnáct minut, to nestiheme. Škola je vzdálná asi 30 kilometrů, je daleko, ale je to nejlepší škola v okolí.
Protože jsme se přistěhoavli zhruba v polovině září a ještě jsme se zabydlovali a tak, vynechala jsem celé září školu, takže budu muset všechnu látku dodělat.
Dnes je pondělí prvního října a mě čeká první školní den. Vůbec se mi do školy nechce. Budu tam trávit celý týden, v pátek pro mě bude jezdit táta a odvzeze mě na víkend domů, v pondělí mě pak zas doveze do školy. Ale když budu cokoliv potřebovat, můžu tátovi zavolat aby mi něco dovel či tak něco. Taky mi domu jede vlak.
Máma s tátou celou cestu mlčeli a já přes mobil psala kámošce email. Cesta trvala asi půl hodiny. Táta mě vysadil před školou.
Máma mě obejmula: ,,Bude se ti tu líbit."
,,A když ne najdem ti jinou školu," řekl táta.
Oba jsem je pevně obejmula, "Bude se mi stýskat, ale vím, ž vás každý víkend uvidím," řekla jsem.
,,Tak ahoj," rozlpučila jsem se se slzami v očích.
,,Sbohem," řekli máma s tátou a odešli.
Podívala jsem se ještě jednou na školu. Je veliká a má 4 patra. Natřená je na červeno. Všechna okna a dveře mají bílé rámy. Je hrozně hezká.
Odhodlala jsem se a zazvonila na zvonek, ozvala se nějaká milá paní. Řekla jsem jí, proč jdu až teď, pak jsem vešla dovnitř. Ta milá paní mi předtím přez zvonek řekla kde najdu ředitelnu. Vydala jsem se ji teda hledat.
Našla jsem jí asi po pěti minutách hledání. Byla v přízemí a byly k ní tmavě hnědé dveře. Zaklepala jsem.
,,Dále," ozvalo se ze dveří.
Pomalu jsem otevřela dveře. Za stolem seděla starší paní a široce se na mě usmívala.
,,Dobrý den," pozdravila jsem.
,,Ahoj! Ty musíš být Samanta Levisová!" přivítala mě s ještě větším úsměvem.
,,Ano, to jsem já," přikývla jsem. Ta paní mě vyzvala, abych se posadila.
,,Ráda tě poznávám, já jsem ředitelka této školy. Když budeš cokoliv potřebovat můžeš za mnou přijít." Přikývla jsem.
,,Dobře. Tak co kdybych ti sestavila rozvrh?" zeptala se a já se na ni tázavě podívala. Z mé bývalé školy jsem byla zvyklá, že skoro celá třída má stejný rozvrh a ona mi ho chce sestavit? Nejspíš pochopila na co myslím a začala mi to vysvětlovat:
,,Tahle škola je malinko jiná. Má tři budovy - jedna je první stupeň, druhá druhý stupeň a třetí jsou pokoje. Třídy tu jsou velké a z kždého ročníku je jedna třída a každý má jinak sestavený rozvrch. Rozumíš?" vysvtělila mi a já přikývla.
,,Dobře. Tak víš co? Zatímco já budu psát rozvrh ty se můžeš jít ubytovat. Pokoj najdeš ve třetí budově ve třetím patře jsi napsaná na cedulce na dveřích. Kdyžtak se můžeš někoho zeptat. Až si tam dáš věci vrať se sem. Ano?"
,,Dobře. Zatím nashledanou." řekla jsem a vydala se hledat pokoj. Chvíli trvalo než jsem se dostala do třetí budovy a než jsem našla schody.
Třetí patro bylo veliký jako všechna ostatní patra. Bylo tam plno dveří. Kde mám, ale pokoj já? Začala jsem chodit od dvěřích ke dvěřím a četla cedulky, ale nikdy jsem se nemohla najít. Pak jsem se konečně našla.
Tyhle dveře byl jiné než ostatní všechny byli tmavě hnědé, ale tyhle byli světle. Nu co, řekla sjem si a otevřela dveře.
Dostala jsem se do nádherného pokoje. Byl vymalovaný na fialovou barvu a byly tam troje dveře + dveře na balkon. Všechny byli dvojité a nádherně zelené. Ale moment! Jedny jsou modré. Divný, ale co mi je potom . Pak tam byl stolek, sedačka, televize a další věci. Ještě jsem se rozhlížela po pokoji, když se vchodové dveře rozlítly a dovnitř vstoupila nějaká dívka.
Vlasy měla černé jako uhel, jen jeden pramínek vlasů měla zářivě růžový, byli dlouhé do půlky čtvrtky jejích zad. Měla přívětivé modré oči a mile se usmívala.
,,Ahoj," pozdravila mě.
,,Ahoj," odpověděla jsem nejistě.
,,Ty jsi ta nová holka?" zeptala se mě a zvědavě si mě pohlédla.
,,Jo," zamumlala jsem v odpověď.
,,Ahoj! Já jsem Kamila," řekla zvesela. Vypadalo to, že je ráda, že mě vidí. Divný.
,,Já jsem Samnta, ehm, je mi to trochu blbý, ale nevadilo by ti, kdybch teď našla svůj pokoj, hodila tam svojí tašku a šla zpátky za ředitelkou? Má mi dát rozvrh."
Kamila se na mě podívala: ,,Jasně, zatím. Jo a pokoj máš támhle," ukázala na modré dveře. Poděkovala jsem jí a vydala se ke dvěřím. Otvřela jsem je a vešla dovnitř. Překvapilo mě jak nádherný pokoj byl. Byl vymalovaný malinově růžovou barvou, ovšem jedna stěna a strop jsou vymalovány světle šedivou, čímž pokoj nádherně vyvažují. U šedivé stěny, která je naproti dvěřím byla krásná postel z tmavého dřeva, prádelník ze stejného dřeva a velká prostorná skříň. Na druhé straně u velkého okna byl psací stůl, téhož dřeva. Byla tam také pohovka, a na světlé dřevěné podlaze je oválný kobereček se zeleným okrajem a žlutým vnitřem, na kterém jsou drobné fialové kytičky. Pak je tam knihovna a další věci. Hodila jsem na zem tašku a šla za ředitelkou.
Když jsem přišla, ředitalea zrovna mluvila s nějakou dívkou. Dívka měla rezaté vlasy a velké lískooříškové oči. Vypadala tak nějak divně nešťastně.
,,Dobrý den, neruším?" zeptala jsem se, když mě paní ředitelka zavolala dovnitř.
,,Kdepak tady máš rozvrch. Vyučování ti začne až zítra."
Přikývla jsem, ,,Nashledanou."
,,Nashledanou," odpověděla mi ředitelka a já odešla.
Vrátila jsem se na pokoj. V pokoji se na televizi dívala Kamila. Pozdravili jsme se a já zaplula do svého pokoje. Je to tu pořád dost nezabydlený, všechny poličky a skříňky jsou prázdný. Vzala jsem svou růžovou tašku Nike a položila ji na postel. Začala jsem vyndavat knížky a dávat je na police, pak jsem dala do police DVD a CD, do šuplíku u stolu jsem si zastrčila komixy manga. Pak jsem do skříní vyndala veškeré mé oblečení, všechno to zabydlování mi zabralo skoro dvě hodiny!
Když jsem se konečně zabydlela, vzala jsem svůj Notebook (který už měl své místo na stole) a zapla ho. Měla jsem víc jak pět emailů. Všechny jsem je pomalu začla číst, jeden byl od Lucky, mé kámošky ze školy, další od Soni a jeden od Markéty, mojí nejlepší kámošky. Pak jsem měla email od někoho koho neznám. Při otvírání emailu jsem byla ostaržitá, kdo ví jestli tam někde není nějakej vir. Avast mi anštěstí nic neřekla, tak sjem začala číst.
Nějakej kluk mi poslal řetězovou zprávu. Grr. Nesnášim řetězovky. Kdysi mi jedna zavirovala Notebook. Bylo to hrozný.
Byla jsem na internetu ještě chvilku, když mě vyrušil nějakej kravál. Zavřela jsem Notebook a šla se podívat co se děje. A tomu co jsem viděla jsem nomohla uvěřit.

Pokračování příště...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vyvolená - Díl 1. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kapitola první - Cestou necestou a nebo ne?
Předchozí dílo autora : Vyvolená - Prolog

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku