18.12.2007
2
1800 (16)
0
Pod náporem okolí
oblékáš plášť.
Je zelený, červený, žlutý a modrý..
Tobě se nelíbí.
Nenávidíš ho.
Proč?

Barevné skvrny, zmatek, hluk.
Slova jsou dýky.
Zabodávají se Ti do srdce.
Hlouběji a hlouběji..
Ty je však zas a znovu
s neumírající pečlivostí a citem
vytahuješ a odhazuješ pryč.
Na smetiště života.
Jenže oni se nevzdávají.

Tak každý den oblékáš
ten plášť.
A oni jsou šťastní.
A večer co večer ignorují
potoky slz tvojí duše.

Ale jednou si ho zapomeneš
obléci.
Zase uvidíš stříbrné dýky,
vyslechneš ošklivá slova
a pak s obvázaným srdcem
odejdeš.
Navždy.
 04.01.2008 14:13
Možná jen lidé by měli přestat soudit lidi podle toho, jak se umí přetvařovat a jaký nosí ,,plášť".
 19.12.2007 18:51
Možná odejde...a vrátí se mnohem silnější;)...a plášť bude mít duhový...takový krásný a čistý...že už se nikomu nebude chtít mu(ji) ubližovat...;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.