No comment.
přidáno 02.05.2011
hodnoceno 0
čteno 884(7)
posláno 0
Já to tušil...Takovou krásnou sobotu mohl zkazit jenom on - ten chlápek přišel v sobotu a že prej si tu přípojku vykope sám. A já na to se tak orientačně ptám: „Kolik to bude asi stát??“ A on na to prej: „No, tisíc dvěsta za metr. Zítra na to přijdeme.“ Ty vole, tak to se mě protočily bulvy! S chutí bych ho poslal do prdele, ale slušný vychování mi v tom jaksi brání. Takže jsem jen odvětil: „My si to s dědou vykopem sami.“ Chlápek ještě cosi zamechtal, ale já jsem šel tasit rejče a lopaty, že se do toho hned dáme. A děda povídá: „Že se do toho tak žene, už aby mu chrastily prachy v kapse, tak jsem zvědavej, jestli přijede v neděli.“ Já jen přitakal.
A začala šichta. Kopali jsme, až se z nás kouřilo, ale šlo to fest pomalu. Jo, to by děda, když stavěl barák nesměl dávat do zeme k baráku kvantlíky a všelijaký svinstvo, kameně nevyjímaje. Rubeme a rubeme dál, lopaty zvoněj. Počítali jsme tak asi sedm metrů, ale já si připadám po pár metrech, že je to aspoň dvacet.
Udělali jsme sotva polovinu...no, a byl večer. Taky že jsme začali asi ve tři. To jsme si nechali to „nejlepší“ na zejtřek. Kdybych to byl tušil, tak bych se na to asi fakt vykašlal, ale zas jsem si vzpoměl na babičku – prej: „Vyserte se na to, oni to vykopou a nemusíte se s dědou dřít!!“ Já na to, že jestli si myslí, že má moc velkej důchod, tak ať mi dává tak pět táců kapesný, to že by mi mohlo stačit...Takže jsem jí chtěl ušetřit peníze, který by dala za kopání těm vocasům – skvělý!
No nic, uléhám s vidinou krásnejch snů...

Budím se o půl sedmé a jak by řekl klasik: „Chčije a chčije.“ No ale borci prej přijdou a zapojej to, takže kopat se musí. Takže oblíkám pršiplášť a jdu rabušit...
Děda je už nachystanej, ten chudák nemoh dospat a prej od šesti už kope. Kameně, kvantlíky, písek a kameně. A ještě jednou kameně. Ruky bolej a jde to ještě pomalej, než v sobotu, navíc prší. A sousedka seká trávu. Svatá krávo, to je taky nápad, sekat trávu, když prší!! Nateče jí do mašiny a je zaděláno na novou. Ale to je její věc.
Zpět k tématu – jedno je jistý, do oběda to neuděláme a to je oběd ještě daleko. Borci nikde – v tom je ta největší prdel. Konečně přestává pršet a začíná mrholit. Děda má dost a já taky. Půl hodiny pauza – taktická. Takže měníme taktiku – bereme krompáče...Začíná nová éra, jde to jak po másle! Já šéfuju krompáč a děda vybírá apgrejdovanou lopatou. A někdy se střídáme...no a za pár hodin zbývá poslední metr.
A i ten je už hotov. Takže za pouhý čtyři hodinky jsme hotovi. No jde se na oběd...pak relax s doufáním, že zejtra přijedou. Balíme to...

„Kerej kretén...?!“ Je moje první myšlenka po probuzení, vo půl devátý ráno, když někdo buší na vokno. No jo, přestalo pršet a úderníci jdou zapojovat. Tak co nám řeknou na díru??
To mě poser na holý záda!! „Dira je moc úzká!“, komolí mi s okázalým přízvukem pan Kopáč Ukrajinec a jeho parťák pan Kopáč Cikán zuřivě přitakává. Tak ji prej budou muset rozšířit, což babiččenu peněženku moc nepotěší. Ale pustili se do toho s vervou, takže to vypadalo, jako že nejsou ti týpci, co by chtěli každýho vohoblovat i za úplný hovno.
Tak to tedy rozšířili. To nejlehčí je za nima aneb největší sranda začíná – zapojení trubek cez starou žumpu cez díru do nové žumpy.
„Kerá piča to kopala?!“, ozvalo se za chvilku z díry za hromadou trubek. „Já.“, odtušil jsem s klidem. Panu Kopáči Ukrajinci se furt něco nelíbí, teď je to prej křivý. Přiznávám, podle pravítka to zrovna není, ale rovný to jakž takž je. Takže dáme kolena. Koleno sem, koleno tam a za chvíli to sedí. Hahaha!! To sis Filo oddechl, co??
Problém je v tom, jak to sám za chvíli vidím, že to fakt není rovný. Co s tím?? Jo, flexu a zkrátit velí šéf. Teď už to de. Tak je to lepší, musí se do toho vmísit někdo z vyšších sfér. Abych jen nekecal – po zkrácení trubky slabá půlhodinka a je to hotovo!!
Pracanti uklízej vercajk a my s dědou zasypáváme. Vono se to ještě propadne, ale záleží o kolik. Ale to mi je už úplně šumafuk. Mám dost a děda taky.
A teď přijde to nejlepší a mezi určitou skupinou i nejoblíbenější část – Placení. Hádejte, kolik si za to oni vemou?? Jak jsem pravil na začátku – Já to tušil!! Jo, určitou práci udělali, takže je to snad adekvátní. No, pět litrů a dvě pesa, plus padesát korun a na všechno máme daňovej doklad. A to nám ještě říkal, jak jedna bábinka v Moravičanech to měla dvacet metrů kopání, plus elektrika, takže vysolila dvacet pět táců a to jí prej dali ještě pět táců slevu!!
No nic...jsem udřenej, du se natáhnout :)

Co z toho plyne???

Tato „jestli se tomu tak dá říkat povídka“ je čistá a čerstvá pravda, sic nemá žádnou pointu, ale jedno vězte – stará kanalizace fungovala padesát let a nebyl s ní jedinnej problém, ale vocasi nahoře si vymysleli, že teď to bude jinak a že každej vysolí na dřevo horu peněz a že bude kanalizace nová – Tlaková...takže poukazuji na zbytečnost a mrhání penězi...

Jo a ještě něco – jsem zvědavej, jak dlouho to bude fungovat...

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak jsme kopali přípojku... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Usáma
Předchozí dílo autora : REformy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku