konečné pokračování
přidáno 14.12.2007
hodnoceno 5
čteno 728(20)
posláno 0
Michal na Amy myslel kudy chodil. Zamiloval se do ní. Přitahovala ho ta její tajemnost a chtěl ji poznat a pomoct jí. Do parku chodil denně, ale už ji neviděl. Vzdal to. Snažil se na ni nemyslet, ale vždycky mu jí něco připomnělo.
„Ahoj Michale,“ přitočila se k němu Zuzana s úsměvem na rtech.
„Ahoj,“ tys mi tu chyběla, protočil oči.
„Půjdeš dneska do Rivru?“ (Místní diskotéka)
„Nevím. Možná…“
„Přijď. Budu tě tam čekat“ skočila mu do řeči Zuzana. Poslala mu vzdušnou pusu a odešla.
„Ta po tobě jede chlape“ bouchl do něho jeho kamarád Dan.
„Hmm..“ řekl otráveně.
„Ty ji nechceš?“ zeptal se udiveně Dan, „to já bych do ní šel.“ Tak co ty, že? Pomyslel si Michal.
„A půjdeš tam?“
„Mě se moc nechce“ odpověděl mu malinko otráveně a znuděně.
„Prosím tě pojď. Už dlouho jsi tam nebyl. Co ti je, prosím tě?“ nechápal Dan.
„Nic“ jen Amélie…
V Rivru bylo dneska vážně plno. Sem tam se podíval kolem sebe, jestli tam neobjeví Amélii. Ale nikde ji neviděl. Dostal žízeň, tak si šel pro další dneska už několikáté pivo.
„Aááá. Tady jsi. Už jsme si myslela, že nepřijdeš.“ Ne Zuzana, prolétlo mu hlavou.
„Pojď tančit“ prosila ho.
„Mě se nechce“ odtáhl se od ní.
„Prosím, prosím. Smutně koukám.“ Ani nečekala na odpověď a táhla ho na parket, kde to žilo. Když písnička skončila, chtěl odejít, ale Zuzka ho nepustila. Začal hrát ploužák. Zuzana se ho chytla kolem krku a přitiskla se k němu, že by ani papír mezi nimi neprošel. Zavřel oči a představil si, že drží Amy. Bezmyšlenkovitě si Zuzku přitáhl ještě víc. Ta toho využila a políbila ho. Alkohol a představy vykonaly své. Když si uvědomil co vlastně dělá, odstrčil ji a rozběhl se pryč.
V parku se zastavil. Tohle neměl dělat. Přišlo mu, že podvedl Amélii nebo spíš své srdce. Vztekle švihl kamenem do rybníka…
Amélie si šla koupit něco pěkného na sebe. Dostala od rodičů peníze. Ve městě se pořád rozhlížela kolem sebe, jestli tam někde není Michal…
„Michale, Míšo. Tady jsme“ mávala na něho Zuzana. Michal se jen podíval odkud se to ozývá, zamával a pokračoval v cestě. Zuzana se, ale nenechala odbýt. Není divu, protože by byl skvělý exemplář do její sbírky.
„Máš dneska čas?“ zeptala se, když ho dohnala.
„Mám trénink. Promiň já dost spěchám“ nechtěl s ní být.
„Dobře. A co zítra?“ Nevzdávala to.
„Já nevím. Rodiče cosi říkali“ vymlouval se.
„Tak když tak řekni, mohli bychom si jít někam sednout“ usmála se.
„Hmmm.. Tak čau“ loučil se. Zuzana vyskočila na špičky a dala mu pusu. Michal Zuzanu rychle od sebe odtáhl a všiml si Amélie, jak se na něho dívá. Ta když si uvědomila, že ji vidí, se otočila a pospíchala pryč. Michal neváhal, rozběhl se za ní. Zuzanu nechal nechápavě stát. Amélii bušilo srdce a slzy nedovedla udržet. Běžela. V dáli zahlédla léčebnu. Ještě rovinka a bude v bezpečí. Michal viděl, jak běží do léčebny. Najednou mu většina věcí byla jasná. Zastavil se. Měl v hlavě moc myšlenek. Potřeboval si je srovnat. Proč mu neřekla, že je nemocná? Co jí je? Proč tam je? Je snad feťačka nebo něco jiného? Nedovedl tomu uvěřit. Ona? Ta holka, o které si myslel, že by neublížila ani mouše. A ta, které byla pro něho chytrá a krásná. Prostě příklad holky, kterou měl vysněnou. Ta že by měla problém?
Amélie vběhla do pokoje a brečela. To, že si Michal našel jinou holku, přikládala svojí blbosti a tloušťce. Týden nejedla, teda jedla, ale vždycky to vyzvracela. Opět jí na to přišli. A opět jí zakázali vycházky, ale jí to bylo jedno. Už neměla kvůli komu chodit do parku. A ani nechtěla.
„Máš tu návštěvu“ oznámila jí Sára, narkomanka. Amy si myslela, že za ní přišla sestra. Ani se neupravovala. Ale ve dveřích se neobjevila postava její sestry, ale Michala.
„Ahoj“ pozdravil jí Michal.
„Co tu děláš?“ vyvalila na něho oči.
„Přišel jsem na návštěvu a omluvit se ti“ malinko se začervenal.
„Za co?“ nechápala Amy. Že jí neřekl, že má holku?
„Za to, že jsem nepřišel dřív“ nedíval se jí do očí. Styděl se?
„Ani jsem to nechtěla“ řekla mu úsečně.
„A ještě za Zuzanu. Já nevím co si myslíš, ale nebylo to tak jak to vypadalo.“ Teďka se jí upřeně díval do očí.
„A jak to tedy bylo?“ vyjela na něho.
„Ona chtěla se mnou chodit, ale já jsme nechtěl“ díval se jinam.
„Proč?“ nechápala. Pokud ví, tak byla moc pěkná.
„Protože jsem myslel pořád jenom na tebe“ opět na něho spadl ruměnec.
„Proč?“ vyletělo z ní, aniž by si uvědomila co řekl.
„Moc se mi líbíš. A strašně rád jsem tě vídával v parku. Jsi pro mě jako víla. Ano je to přesně to slovo, které tě vystihuje“ přikývl, jako by chtěl souhlasit s tím co řekl. Už zase se na ni díval.
„Ale pořád nechápu proč jsi ji líbal,“ řekla jedovatě.
„Ale já ji nelíbal. Ona mi skočila kolem krku. Já jsem chtěl jít pryč. Ona mě strašně rozčiluje a leze mi krkem. Vždyť víš, že jsem ji hnedka od sebe odtáhnul.“ Ano odtáhl ji od sebe, ale kde měla jistotu, že ji nezahlídl už předtím?
„Když jsem ji odtáhl ani nevím proč jsme se podíval za ní a stála jsi tam ty. Hnedka jsem se za tebou rozběhl abych ti to vysvětlil. Tehdy jsem tě viděl jak jsi vběhla tady. Amálko co ti je?“ zeptal se ustaraně. Potěšilo jí, že si o ní dělá starosti a že jí řekl Amálko.
„Takže jsi mě neviděl už předtím?“ snažila se ignorovat jeho otázku, ale zahřála ji u srdce.
„To bych hnedka za tebou šel. Vždyť já jsem bez tebe byl jak bez fotbalu, který je můj život.“
Nevěděla, jestli mu může věřit. Jenže on se na ni tak krásně smutně díval, že mu uvěřila. Malinko se usmála. Michalovi se rozzářili oči a taky se usmál. Ona ho pochopila a snad i odpustila.
Šel k ní a objal ji. Amélie mu to oplatila. Už dlouho neucítila něco tak krásného. Hřálo jí to po celém těle.
„Proč tu jsi?“ zopakoval svoji otázku.
„Já… Já…“ musí mu to říct, „jsem bulimička,“ vyletělo z ní. Překvapilo ho to. Byla strašně moc hubená. Vždycky když ji viděl, tak měla na sobě bundu, takže nemohl posoudit. Ale teďka, když tu seděla jenom v tričku. Ano, byla strašně moc hubená. Snažil se vzpomenout co si o bulimii kdysi říkali ve škole: „Ale vždyť z toho se dá dostat. A ty už se léčíš.“
„No ale já…“ co mu má říct, že neposlouchá?
„Jestli ti to nejde, tak se neboj já ti pomůžu. Vážně. Spolu to zvládneme,“ chyt ji za ruku, jakoby jí tím chtěl dodat odvahu.
„Ale ono to nejde jen tak,“ sklopila smutně oči.
„A co je jen tak?“ V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Oba se otočili. Do pokoje vešla sestřička.
„Dobrý den,“ otočila se na Michala, „Amélie musíme jít na večeři.“
„Jo já už půjdu. Počkej. Já se jen rozloučím“ řekla Amy. Sestřička odešla a Amélie se otočila na Michala.
„Hlídají mě jako ostříž. Teďka tu bude chvíli se mnou aby si byla jistá, že to nevyzvracím,“ vysvětlila mu.
„Aha. Tak se dobře najez, jo?“
„Noo.. Mě to nechutná,“ usmála se.
„A co máš ráda?“ zeptal se.
„Sladké“ zazářili jí oči. Michal se rozesmál. Vypadala jako malé dítě.
„Tak jo. Příště ti donesu něco dobrého,“ vstal. I Amy se postavila.
„Měj se krásně. Budu na tebe myslet celou noc“ usmál se a přitáhl si ji k sobě…

přidáno 20.11.2011 - 12:50
A jaké byste si představovali pokračování? :-)
přidáno 29.02.2008 - 16:28
opravdu nádhera, co další pokračování?
přidáno 05.02.2008 - 19:06
Nádhera:)
přidáno 18.12.2007 - 21:48
taky se mi to líbilo
přidáno 14.12.2007 - 17:31
Moc se mi to líbilo. Díky za komentář k mé poslední povídce.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dokáže i mě někdo milovat?II. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Štěstí chodí po špičkách I.
Předchozí dílo autora : Dokáže i mě někdo milovat?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku