přidáno 01.03.2011
hodnoceno 0
čteno 1013(13)
posláno 0
Nevěřim na lásku,
ale chtěla bych milovat.
Bojím se pravdy,
ale neumím lhát.
Chtěla byhc mluvit - o všem,
ale dochází mi slova.
Vidím Měsíc,
ale hvězdy zůstaly za mraky.
Skáču s padákem,ale nemám jej.
Letím volným pádem.
/občas tak létají všichni,nebo ne?/
Roztáhnu ruce - je to úžasný pocit.
Zakláním hlavu a koukám se nad sebe.
Je vidět jen jediná hvězda,na kterou jsem se koukala i když jsem byla malá.
Provázela mne mým dětstvím a je se mnou i teď - ve chvíli,která je mou nejšťastnější.
Vždy jsem chtěla umět létat,konečně vím,jaký je to pocit.
To,co bude pak - neřeším,přijde to až za nějakou chvíli.Blíží se to,ale to nevadí,jsem šťastná.Můj největší sen se splnil.Byl jediný,byl poslední.
Podívám se pod sebe.
Za chvíli přistávám.
/Mám vás ráda,omlouvám se,musela jsem vědět,jaké to je./
Pak už jsem slyšela jen hroznou ránu
a povzdech,který jakoby přicházel z velké dálky.
Chvíli trvalo,než mi došlo,že jsem to zakřičela já.
Nemůžu se hýbat.
/Jak to,že ještě žiju?/
Dýchám přerývaně,asi budu mít zpřelámané úplně všechno.
Za pár vteřin,které mi připadaly jako staletí,slyším,jak ke mě někdo běží.
Pak řekl něco,čemu jsem nerozumněla.
Chvilku mi trvalo,než mi došlo,kdo to je.
/Měla bych něco říct.Možná se omluvit./
"Zlato,bude to v pohodě,neboj,sanitka už jede."
Jsem ráda,že je tu zrovna on a ne nikdo jiný.
"Promiň,já musela vědět,jaké to je."
A pak už jen ticho,klid a žádné řešení blbostí.Jen zvláštní pocit,jakobych se dívala sama na sebe z obrovské dálky a poslouchala tajně,co mi povídá ten druhý.
Pak už jen nádherný hlas táhnocí mě pryč od tohoto světa,od létání,od blbostí.....


/Mám ho poslechnout?/

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Létání - vždy jsem chtěla vědět,jaké to je. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Barevní tvorečci
Předchozí dílo autora : *SNĚHOVEJ KOLOTOČ*

» nováčci
Elliot III.
» narozeniny
valemart [16], ela [15], Zorik [12], MichalP [11], Klaun [7]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :
Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku