...dílko psané do školy... ale třeba se v tom někdo najde, někoho to zahřeje, někomu to pomůže... snad? :)
přidáno 26.02.2011
hodnoceno 3
čteno 1054(17)
posláno 0
Věděl, že to přijde. Čekal to. Jen nevěděl kdy. Skoro až neochotně se odlepil od rohu ulice, obešel náměstí a posadil se na svoji lavičku. Byla odrbaná, červená a sešlá. Jako každá, která byla ta jeho.

S jistými pohyby a se smutnýma očima začal sklízet svoje malé království. Pár štětců a téměř vymytou paletu s barvami. Ušklíbl se. Nepřišla. Nemluvil. Jen jeho oči vyprávěly příběh – o dívce, co zasněně seděla každou noc uprostřed náměstí. Pod svou hvězdou. On věděl, že ji našla a ona plakala pro něco, co měla přímo nad hlavou. Našel svou múzu – nejspíš proto nikdy nevynechal jedinou noc, kdy by ji nečekal na náměstí a nemaloval její siluetu. Před sebe. Jen tak - do temné tmy párem štětců, ze kterých potichu klouzala červená barva na lavičku u jeho nohou. Nikdy si ho nevšimla, možná pro slzy a možná, že ani nebyl. Kdo by se zabýval bláznem, který své jisté tahy věnuje jen vlahému vzduchu před sebou a pomalu docházející barvu rozpadající se lavičce.

Právě teď na ni vzpomínal. Na tu nešťastnou dívku, co nevěděla, že stačí jen zvednout hlavu a mohla by být šťastná. Ta, která nikdy nevydala ani hlásku a neuměla sama tančit. Možná hledala svůj příběh, začátek života, když si nevědomky kreslila hvězdy po žulových dlažebních kostkách a netušila, že kopíruje noční oblohu, která se jí rozpínala hned za rozcuchanými vlasy.

Z oka mu skanula slza, které odplavila poslední rudou skvrnku na jeho paletě. Vyčítal si, že za ní tu noc šel. Pošlapal její nakreslené souhvězdí a ukázal jí tu nádheru, kterou celou dobu přehlížela. Pomohl jí, jako zatím každé. Každé, kterou potkal. V jiných městech. Každá si tvořila hvězdy – některé je šeptaly do trávy, jiné je tiskly dlaněmi do kašen a nebo malovaly po zdech. Udělá to zas.

Vstal a jeho nohy ho neomylně zavedly k dalšímu obchodu pro novou tubu rudé barvy. Musel dál, potřeboval malovat. Našel další náměstí s kamennou kašnou. Opřel se a čekal na další bloudící duši, která nepozná nebe. Věděl, že to přijde. Čekal to. Jen nevěděl kdy. Skoro až neochotně se odlepil od rohu ulice, obešel náměstí a posadil se na svoji lavičku. Byla odrbaná, červená a sešlá. Jako každá, která byla ta jeho.

přidáno 27.02.2011 - 19:32
Yasmin: Chronoss: děkuju :))
přidáno 27.02.2011 - 17:06
nádherně napsáno!!! :o))
přidáno 27.02.2011 - 02:17
mě se to líbí a nese to jistou symboliku..díky :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Věděl, že to přijde. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Souhvězdí bez vzpomínek
Předchozí dílo autora : Já a ten schovanej blázen za zrcadlem

» autoři online
denisa
» narozeniny
vvlcica [16], JohnnyB. [15], Daniela [14]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :
Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku