Žena a noty

Až vrhne na mne tma svůj stín,
já radostně ji přivítám.
Když na mě dolehne smutků splín,
píseň bolestnou Vám zaspívám.

Ano pane temné noci, budu Vám vše vyprávět,
však neusněte na vavřínech,
já nechci Vám strach nahánět.

Nevystoupím z moci stínů,
Vy nutíte mě vycházet,
smutnou zaspívám Vám píseň noci,
ne..Vy mě nesmíte vidět...

Šalvějem je cítit pokoj,
tou vůní je nasycen.
Žena začíná řádek notou,
počkáme si na píseň.?

Trochu chvěje se její ruka,
Ženo neměj strach.
Snaží se vyjádřit svá muka,
slzy stékaj po kapkách.

Pane, prosím slyšte ten strach,
bojím se stínů, oni promění mě v prach.
Pane vyčkejte, vždyť slunce vychází,
musíte slyšet onen příběh
o té ženě v nesnázích.

Černá tuž se rozpíjí,
na bělobě andělské,
Ženo slunce vychází.
zlaté paprsky prosebné.

Pane chci mluvit dál,
kam jdete?
Nechci tu být sama..
Ve stínech pět
o ženě z notama...notama a šalvějem...