Ani tak moc to nebylo pro vás, jako pro ten vítr, co mi funěl do ucha:)
přidáno 20.12.2010
hodnoceno 5
čteno 1023(23)
posláno 0
Začnu klasicky, klasika se lidem líbí, ne? Beethoven, Mozart, Haydn; plus i mé emoce. Popravdě, zrovna posloucham ten šílenej emorap, klasiku naší doby, přičemž vzpomínky zrychlují a zpomalují tlukot srdce. ,,Buchbuch buchbuch buch buch!´´ Hlasité stěny, pero, bledý cár, inkoustové skvrny a já. Souboj mezi černou...a černější, v 3:12 v pondělí na parapetě okna internátu. Asi se natáhnu z okna a spletu z větví třešně bič. Na sebe, abych zapomněla na trable. Víte, fyzická bolest je příjemnější, než prožívat tyhle depky dokolečka dokola.
Jedna událost na konci letních prázdnin mi seslala zlé znamení, že bych měla nebo musím přemýšlet o sobě. Srovnávat svou osobu s davem. Asi jako v drsné pubertě. Něco bylo delší dobu špatně. Když se ohlédnu zpátky, myslím, že ve mně.
Ztratila jsem nejlepšího přítele a pár dalších těch mých. Hodně se vymýšlej na podobná témata citáty. To se někdo umí vyjádřit výstižně v jediné větě, závidím.
Stokrát jsem vzpomínala, tisíckrát platila draze. Bývali jsme k sobě upřímní. Nikdo neslyšel o mě víc jak vaše uši. Dlouho to nikdo neuslyší! Byli jste mi zázemím, vysvobozením a hlavně nadějí. Řekněte aspoň, proč nám čas vyprchal tak rychle? Nebo mi s váma prostě bylo dobře. Čas pak nezadržitelně letí. Třeba se nás tenkrát bál. Nebo jsme ho nějakou nechtěně vyřčenou formulkou darovali jiným...
Věřte, je to zvláštní pocit. Srdce na cucky, hlava sklopená ke kolenům.
Vašema gestama, mimikou, bych vytapetovala celý svět a vyryla vaše jména na každou lavičku, nebo na každou druhou, ať nejsem za chuligána.Ty zelonomodrohnědé oči by pak možná začli chápat.   Bolí to, tady, na levo.Moc to bolí. Pátý kafe.
Nechci prosit jiný kamarády o to, aby mě o chvíli dýl tiskli k sobě při každonedělním objetí. Možná by to ale pomohlo a zachránilo další ibalginy před slinovým zatracením.
Měla bych pochopit, že už je konec. Znova a víc a víc mi příde, jak jsou slova zbytečná.
Tohle nemá úvod, je to celý napsaný jako závěr...
přidáno 05.01.2011 - 20:21
Souhlasim a jsem beze slov.. Prvni odstavec me zpusobil ledovou ruku na zadech, ktera se nechce pustit..
přidáno 22.12.2010 - 18:15
Hučí mi z toho v uších a špatně se mi polyká... Tak hrozně těžko se chápou konce -možná jim dávame až moc velkou váhu, která nám pokaždý podrazí nohy-
Jinak myslím, že LUKiO to vystihl, není potřeba cokoliv opakovat...
přidáno 21.12.2010 - 12:10
Díky za přečtení, šlo o to, prostě podělit se a přitom se nedívat do soucitných očí. Děkuju
přidáno 21.12.2010 - 02:45
V každém slovu je obrovská síla, všechny kroky jsou těžké...asi zbytečné cokoliv psát, jakoukoliv útěchu, vím, že to nepomáhá, jen tedy...četl jsem a věřím.
přidáno 20.12.2010 - 23:33
Auu to bolí tolik bolesti a hořkosti,netuším co se konkrétně stalo ale tenhle popis je hodně žalující... :( hold život si nebere servítky a dává nám zabrat pokud se necháme

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
ladygodiwa [9], Davidss [5], fastavačka [4], oči směrem k zemi [3]
» řekli o sobě
Yasmin řekla o ioreth :
Slečna umělkyně s nádherným hlasem a poezií. Už při čtení prvních řádků máte pocit, jako by slova byla hudbou, která se dostává až do duše a celou ji rozechvívá. Jsem moc ráda, že tu je. Duše milá, spřízněná!
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku