polibek...

Ne ten po pozdravu, ne ten na tvář když odcházím
Ten první neuvěřitelný, spalující... po nesmělém proslovu
Ten jenž má v sobě žár i vášeň, touhu i starch, stud i útok barbarú
První neskutečnou závrať z uvolnění trémou sevřeného žaludku
Vzpomínku na první vzájemné spočinutí dlaní, když se oči potkaly
Srdce se únavou domáhají klidu a mysl je kdesi v časoprostorovém štronzu
Není již nikdy poprvé, když poznáme touhu po prvním polibku
Léta běží a víra v něj je slabší a slabší...
Nelze jej ničím nahradit! Není nic co by ten okamžik obelhalo...
Jen rty Tvé a rty mé... polibkem spojené!