Taktéž jsem jí psal v přítomnosti nejmenované profesorky... to je zvláštní, dává mi tolik inspirace pouhou přítomností svou?
 12.10.2010
3
1833 (16)
0
Při jitřním vánku
slavík květu pěje
cesta v dáli,
kde není vše stálé.

Sakura nechává se volat,
nechá plynout svůj jediný květ…

Tající sníh na střeše světa,
bzučící včely
a omámené smysly.
Zastíněné stromy…
žhnoucí mračna předpovídají
- dračí dech, jenž vábí vášeň…
 30.11.2010 19:06
Konecně to má hlavu a patu. Verše nejsou samoúčelné, nejsou zde jen tak nahromaděny.
Vazby jou také v pořádku, žádné krkolomé novotvary se nesnaží hrát si na něco velkolepého. Snad chybí jen čárečka za slovesem pěje (když už autor s interpunkcí pracuje).
Milé verše. :-)
Hanka
 12.10.2010 00:13
:-)
 12.10.2010 00:09
 R*L
ano,

Tající sníh na střeše světa,
bzučící včely
a omámené smysly.
Zastíněné stromy…
žhnoucí mračna předpovídají
- dračí dech, jenž vábí vášeň…

*** prostě jo, proč to dál rozmělňovat?***

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.