duše v povětří

Klidná je duše,
co do kalhot kouše.
Zdá se býti velká,
taková malá znělka,
jejíž střelka,
míří k severu.
Oděná v saténu
tichých emblémů,
stoupá výš.
Nedohoníš,
nezastavíš.
To jediné co víš,
má svou skrýš.
Podléhá času,
a ve tvém úžasu,
nikdy nechybí.
Jednou,
co kdyby ?
Příjde ve svátečním,
v srdci statečným,
pohladí svět.
A ten jako květ,
ve znaku vět,
pohladí tvé jinačí.