|
Všude je zlo,i mezi blízkýma
|
Černá obloha,nad hlavou se blesky kříží,
vítr vše zvedá,kol poletuje samé chmíří.
Nikdy jsem netušil,kde se zloba skrývá,
může to být kamarád,někdy i milá.
Tenkrát mě uhranula pohledem,byla velmi milá,
pro lásku její,nebyla třeba,žádná síla.
Stačila láhev vína,stačila mi jedna cigareta,
miluji tě,v opojení,krásně zněla,ta věta.
Vyprávěla život svůj,slzy po tvářích stékaly,
dojemné to bylo,ruce mé ji objímaly.
Dlouho jsme se objímali,vedle mě stále seděla,
alkohol stoupal do hlavy,domů mě pozvala.
Týden u ní,jednou nás zvonek probudil,
nemilé překvapení,on to její manžel byl.
Na půl odhalený,já po balkoně utíkal,
dnes už mi jen zůstalo,abych vzpomínal.
vítr vše zvedá,kol poletuje samé chmíří.
Nikdy jsem netušil,kde se zloba skrývá,
může to být kamarád,někdy i milá.
Tenkrát mě uhranula pohledem,byla velmi milá,
pro lásku její,nebyla třeba,žádná síla.
Stačila láhev vína,stačila mi jedna cigareta,
miluji tě,v opojení,krásně zněla,ta věta.
Vyprávěla život svůj,slzy po tvářích stékaly,
dojemné to bylo,ruce mé ji objímaly.
Dlouho jsme se objímali,vedle mě stále seděla,
alkohol stoupal do hlavy,domů mě pozvala.
Týden u ní,jednou nás zvonek probudil,
nemilé překvapení,on to její manžel byl.
Na půl odhalený,já po balkoně utíkal,
dnes už mi jen zůstalo,abych vzpomínal.
ZKLAMÁNÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : STÁLE NEVÍM PROČ
Předchozí dílo autora : ZASE SÁM
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
dying.girl [15], Bařenka [12], Ellanesss [11], Sidney [10], Introvert [10], Elza [8], Daniel095 [5]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

