Na druhé straně

Hle! Zříme žhnoucí paprsky,
dotýkajíc se každičké myšlenky.
Nebe má moudré vrásky
a suknice bouře nám zavládne brzky.

Kopule, jenž nám dává
nekončenou radost,
odpluje pryč,
jako neutichající starost.

Vše se náhle pročistí
- mysl, živel, smysl.
Duše zbloudilé se objeví...
Začíná rej!
Magií nasáklá abstrakce,
náhle - teď!
Snění,
sinalé kuropění!

Klap, klap a klap!
toť pouze déšť,
pamalu a zdlouhavě stékají kapky...
Vítr ševelí,
prodírá se starobylým hvozdem.
Souzvuk, který náhle vzniká,
odráží vlny ticha.

Uvolní se energie...

Bim, bam a bim a bam,
bije půlnoc, slyše skřípení pantů
brány, která mě vítá
na druhou stranu světa.

Nevědomky, bezmocně
- mé kroky vstupují tam,
jak pod kletbou, kajícně.
Prostor mě vibrací vzruší,
stojím tu sám.

Sen to není, skutečnost
jest v zapomnění
a přesto je to jakési snění!
- v bdělosti...

V prostoru vznáší se bělošedá mlha,
žádné jiné barvy, pachu či předmětu
tu není.
Pouze milióny hlasů krouží tu,
dýchajíc a přesto mému zraku,
jsou skryty v zákrytu.