09.08.2010
2
1702 (7)
0
Nad obzorem s ránem,jasné slunce vychází,
se slzami v očích,sedím na hrázi.
Na zrcadlící hladině,slzy mé kola vytváří,
bezmocnost,bolest tvoří,v mé ustarané tváři.

Před třiceti lety,ti máma život dala,
před půl rokem,ti ho voda vzala.
Byla to nehoda,na vodu jsi vyrazila,
na jezu prudkém,se loďka tvá převrhnula.

Nedokázal jsem pomoci,já daleko byl,
když se mi to doneslo,já nevěřil.
Byla to pravda však,sklopil jsem zrak,
bez tebe děvče,v klidu nedokáži usínat.

Stále ta voda,mi tě lásko připomíná,
vždy jsi byla taková úpřimná,taková milá.
Rád stále mám,nikdo mě tě nevrátí,
proč zrovna mě,postihlo tak velké neštěstí?

Ze sbírky: MEMENTO MORI
 22.11.2017 17:19
Nevím, ale takový je život Tual
 19.08.2010 14:17
promiň, nejde to .... jsou tam "dětská" spojení, napsala jsem, že nemám ráda rým pro hloupost hledaného slova. Jinak bolavej jseš asi dost, takže to psaní i chápu. Nezní to příliš tvrdě ? ,)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.