Oblaka dýmu

Už tolik let,

se vracím do minulosti,

a každy den,

koukám z toho okna,

na hlavní silnice,

odnikud,

nikam,

a ještě na konečnou.



Pořád stejné barvy aut.

Pořád stejný jizdní řád.

Slečny,

do školních lavic,

nespěchají.

Nad nimi se vznáši,

zneuznalý oblak dýmu.



Už tolik let,

(oficiálně 6,

ale kdoví),

tu sedím,

bez ladu a skladu,

a čumím ven.

Žaluzie porcují těla,

na osminky,

věčnosti života.