Dlouhý text o ničem, který jsem napsal/a v roce 2002.

Levandule

Byla nebyla jednou jedna osoba, která měla zajímavé myšlenky a nenechala si je pro sebe. Psala tzv. okénka a já jsem k nim psal/a komentáře. Pak se rozhodla, že se po okéncích slehne zem. Komentářů by však byla škoda, tak jsem je zde shrnul/a, aby si z nich mohli vzít ponaučení a zkušenosti (a náměty na to, jaké seriály sledovat a jaké písně poslouchat) i ti, kdo přijdou po nás.

***totalitnimu režimu na Psancích navzdory... *** jedna postarší věc, l.p. 2009 Puvodně samostatná sbirka, nakonec součast Návratu (2008-2012)

Smutná tramvaj, Ant Trek, Iluze lásky.

.. MILUJU PODZIM! :)

k smutku

nemůžu se poskládat

Dávný plod mých meditací o věcech života...

Je čas dát vale podzimnímu splínu, je třeba strunky v srdci rozehrát, bez Tvojí lásky tady žalem zhynu, když se mnou nejsi, ztrácím chuť se smát...

přeložená verze

Zase jedna optimističtější ze šuplíčku...

V první polovině 90-tých let obráželo folkové scény folkrockové trio skvělých muzikantů, kteří si říkali Rafael. Hráli vlastní repertoár postavený převážně na zhudebněné poezii neznámého amerického básníka Billa Rafaela, tento repertoár byl v angličtině, Viktor Jíra (autor hudby) si ho přivezl, když se vrátil z emigrace. Mezi lidi dostal i pár překladů, jeden umím dodnes zpaměti.