světýlka

myslím že tenhle týden byl pro mě plnej pomyslnejch rozcestí. na některých pořád stojím a nevím kudy jít.

v sobotu jsem byla u babičky. ještě s otcem. tak nějak se mi vybavovalo dětství. konkrétně období, kdy jsem tátu skoro milovala. kdy mi byl nejbližší...kdy sem mu naprosto věřila. bylo to dost zvláštní - v porovnání s aktuálníma citama a vůbec s jinýma vzpomínkama. vzpoměla jsem si taky na dětství jako celek. na ten úzkej proužek reality, na kterej se vidění světa v dětství omezuje. a na všechny ty barvy v něm. svět se v něm směje a všichni mají na tvářích napsáno něco něžného od lásky. zas si teď nějak víc uvědomuju tu naivitu dětství. poznávam ty rozdíly v novém větším rozměru. a skoro bych řekla, že to ještě neni konec. že ten výhled bude ještě větší.

taky sem listovala encyklopediema, narazila na "B" a Brno...nějak se mi tam po tom všem zastesklo. ale spíš jako po Brně jako městě. chci se tam zas někdy teď podívat.

bylo mi po tom všem nějak smutno. vzpoměla jsem si na samotáře. tak sem si je ještě ten den pustila... a jo...všichni na sobě máme spoustu světýlek...

jak jsem mluvila o těch rozcestích. myslim, že ještě teď v bezprostřední době jich pár přijde. vim, že jsou tu každej den a že více či méně ovlivňujou můj život. ale tyhle budou větších rozměrů. protože si myslim, že ty důsledky by mohly být dalekosáhlejší, než si dokážu představit. asi mám trochu strach. v jednu chvíli sem rozhodnutá tak, druhý den se probudím s tím, že to musím udělat naopak. taky se mi teď zdá dost zvláštních snů. lehce se tohohle rozhodování týkají.

tak sem vám zase vylila své srdíčko a můžu v klidu jít spát...mějte se krásně..



a tady zase něco málo Gigera...