je to o nich.ona neni vrah,on je sebevrah,co udělal chybu.lidi chyby dělaj,tahle byla velká a poslední.ale nevadíí.a je to samozřejmě smyšlený.pravda je nudná.(o tomhle ne)
přidáno 27.10.2008
komentářů3
čteno831(11)
byl to jeden z těch klubovejch koncertů, kde neni nikdo svázanej, ale naopak si každej jede v tom svym. Seděl jsem na baru a obracel do sebe druhýho panáka čehosi, zapaloval si dneska už asi padesátý Marlboro a pozoroval blondýnku, co seděla na druhym konci baru s ňákym chlapem. Byl jsem z ní hotovej. Pusu měla zvýrazněnou rudě (a jak jsem později zjistil, tak to tak nosívala snad vždycky) a blonďatý vlasy měla rozcuchaný. Lila do sebe skleničky jako vodu. Oči měla skelný. Chtěl jsem jí.
Hrála tam nějaká uřvaná sympatická skupina ze Seattlu. Mimochodem měli vážně pěknou holku za bicíma. Těm lidem to asi ani nedocházelo, jak byli sjetý. Myslim, že jsme měli jít po nich, ale nevim, zas tak moc jsem to nevnímal. Zašel jsem za klukama dozadu, dali jsme si ještě malou dávku a vylezli jsme před ty lidi. Byli happy, že nás tam maj. možná mi to ta věc trochu zkreslila. Vodpálili jsme při hraní ještě brko, podal jsem ho i holkám hned předemnou. Byli šťastný. Jo, tady mi nikdo nenadával ani nic jinýho. Tady jsem byl bůh. A každá mě chtěla.
Doma jsem měl holku, nebyl jsem šťastnej. Ona jo, protože jsem byl slavnej. Dneska to končim. Napsal jsem už o tom novej song, vim, že z toho jednou bude hit. Hrozně jsem chtěl tu blondýnu.
Její skupina hrála po nás, dvakrát spletla akordy, bylo to roztomilý. Možná by měla míň pít, když jde na scénu. Nevadí, mně taky nikdo do ničeho nekecá.
Zavřeli a my jsme s klukama vyšli jako poslední. Za náma zamykali. Před klubem ležela na zemi ta holka, kerou jsem chtěl a očividně už to měla za sebou. Ne, že by byla mrtvá, jen usla. Sekla sebou na zem a její lidi jí tu nechali. V tu chvíli jsem byl vděčnej.
Odpojil jsem se od kluků a v mym stavu, kdy jsem v sobě měl všechno co jsem moh, jsem jí šel vzbudit. Netrvalo to ani moc dlouho. Byla mimo, totálně. Podepřel jsem jí a táhnul jí k ní domu. Jo, adresu si překvapivě pamatovala. Cestou zase usnula. Klíče měla v kabelce, prohrabal jsem se jí tam. Taky tam měla něco málo peněz, cigarety a vystřiženou fotku z časáku, na který byl ňákej cápek, kerej mi nic neřikal. Strčil jsem ho zpátky a ignoroval ho. Doved jsem jí do sprchy a i když jsem vůbec nevěděl o koho jde, svlíknul jsem jí a začal jí pomáhat se umejt. Myslim, že za to byla vděčná, vůbec se nebránila a ještě se pokoušela spolupracovat, jak mohla. Pravda, moc jí to nešlo. Tělo měla pěkný, měl jsem chuť jí v tý koupelně opřít o zeď a rozdat si to s ní, ale nevěděl jsem, jak by to přijala. Odved jsem jí do postele a chtěl odejít. Byla už docela v pohodě. Nechtělo se jí spát, chtěla, abych zůstal a šla nám vařit kafe. Bavili jsme se a kouřili jsme. Byla stejně dobrá, jak jsem si myslel. V pohodě. Pak jsme spolu i spali, odcházel jsem ráno. Takhle to šlo pak asi čtrnáct dnů. V tom klubu, kde jsem jí poprvý viděl jsme se spolu zas bavili. Dalo se s ní mluvit o všem, chápavej člověk. Došlo i na jíný věci. měl jsem chuť se jí zeptat, tak jsem to prostě udělal. Pak jsem šel hrát. Celou dobu jsme se na sebe dívali. Žádná romantika ale, oba jsme byli mimo a v něčem.

K: ´Přídeš dneska večer ke mně?´
C: ´A postaví se ti?
K: ´Di do prdele.´

Přišla. To se mi na ní líbilo.





+



=



Romantika ani ne,spíš to bylo jasný už od začátku.
přidáno 15.06.2010 - 12:01
"God hates us all" Hank Moody
přidáno 28.10.2008 - 12:18
;)
přidáno 27.10.2008 - 22:18
Nejvíc, nejvíc, nejvíc...!!!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
K&C story života přece nikdy nekončí(potkali se a bylo to) : trvalý odkaz

Následující deník autora : teenage whore(everybody)
Předchozí deník autora : Berlínské noci

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku