nedodělaná

Byl jsem nalezenec,
komu se mě zželelo,
ten se o mě staral,
až jednou jsem utekl, všechny středověké
uličky mi přišly lepší, než vězení ve kterém
jsem byl, tak jsem se začal protloukat a krást,
většinou to bylo kvůli jídlu, postupně jsem
potřeboval také ošacení, v té době jsem ještě
uměl rychle běhat, někdy večer jsem si říkal,
jestli není možnost, jak důstojně prožít svůj
život, bylo to ve věku, kdy jsem vstoupil do
semináře, tehdy bylo ještě běžné, že kněží
przní ministranty a zároveň jim u toho vždy
načešou pěšinku, já to nedělal, ale věděl
jsem, že mniši mají na ministrantovi nejraději
kadilo, nesložil jsem slib chudoby, takže
jsem často střídal prostitutky, nikdy jsem
nepochopil, že kluk nebo holka může dobrovolně
mít pohlavní styk za pár drobných z měšce,
některé se nerady líbají, jiné jsou zamilované
do jiného, další jsou v existenční krizi, něco
jako azylový dům, domy hrůzy tehdy ještě
nebyly, já už byl ve třech.

V té době byl často psaný pamflet v latině,
o tom, jak se muž nejdřív vyspí s knězem,
potom s biskupem, potom s arcibiskupem
a nakonec ještě přebere milenku papeži,
stejně ho dosadil císař, ten není žádný pekař,
ani uzenář, všechna vojska proti němu,
miliony otlačených kolen od klečení,
proč už znova nepřišla a byla tam vůbec,
prý se tam opravdu něco stalo, nebo
to byl zase námel? To by vysvětlovalo,
že jeptišky létají, stovky malých hrobečků
kolem ženských klášterů (např. Kadaň)

Chtěl jsem od života v klášteře víc než jiní,
často jsem kouřil opium, a taky díky tomu
jsem začal psát kázání, nejdřív každému
knězi, který chtěl, až jsem se nenadál,
a předplatil si mě jeden začínající biskup,
nikdy jsem se s ním neměl v životě setkat,
v té době jsem pracoval jako písař, když
někdo chtěl glosu, šel za mnou, líbilo se
mi, že jsem mluvil s právníky, hrál hry
s doktory a na pivo chodil s učiteli, úplně
všechno není na hovno.

Byl jsem možná ve vězení, pomyslné klícce,
ale neučil se číst a psát, mám i tři roky klavíru,
který když slyším, dostávám migrénu, nejkrásněji
hrála na klavír Maruška, byla jediná mezi všemi,
podporoval jsem ji celou konzervatoř,
chodila ke zpovědi k tomu biskupovi,
co jsem mu psal kázání, snad mezi nimi
nic nebylo, ona to popřela a biskup se
urazil, jen natolik, abych tomu nepřikládal
váhu, napsala mi milostný dopis o tom,
jak se udělala se sousedem a já, místo
toho, abych jí popřál štěstí jsem jí neodpověděl.
Kolik bylo těch avantýr a kolik jich odmítlo,
nebo naopak, rodiče dětí mi dávají dárky,
dostávám také malované obrázky, a hračky,
někdy si je nezasloužím, jsou to dárky
od nemocných lidí, katolíci jsou vůbec
náchylní na nemoci. Seznamoval jsem
se s dalšími představenými klášterů,
a rozhodoval se, kudy se dám, jestli budu
žebrat, modlit se, nebo studovat, chtěl
jsem všechno dohromady, ale nešlo to,
protože jsem byl neurozený, tehdy jsem
nadával do kurev a podobně.

Tehdy jsem chodil na plesy, netancoval
jsem, nosil jsem na sobě kostým z doby (hábit),
když se mě na něco zeptala nějaká žena,
byl jsem božsky nepolapitelný, i když v té
době jsem dával přednost děvečce, co jezdila
místo táty, když se přes noc opil vozila mléko
a výrobky z něho, já taky hodně
pil, ale ne natolik, abych nemohl psát nebo
sloužit mše, v té době jsem byl kaplanem
v jedné z provincií Moravy, neměl jsem si s kým popovídat,
tak jsem kontemploval, kontemploval a kontemploval,
až Ježíš sestoupil z kříže a začal si s mnou povídat
a ujišťoval mě, že jsem na správné cestě.

Jako děkan jsem začal chodit na nedělní obědy
k místním, kteří jsou na tom líp než ostatní, máme
nejraději husu, všichni to vědí, už v té době jsem
musel odstranit pár svých nepřátel, kluka z metra,
co se lepil na moji holku a řekl, že jsem špekáček,
kluka z hospody v Pitíně, který se do dnes nesmířil
s tím, že mám invalidní důchod, čekal jsem dlouho,
že si půjde zapálit před hospodu a pak už jsem ho
jen pomlouval s taxikářkou, je to místní opilec,
raději už tam nejezdím, někdy mě mrzí, že jsem
zavřený v cele, přinucen modlit se na klekátku.