Vůně ...

Jedu z Poběžovic, s receptem na antibiotika a oteklou hubou. Příští tyden půjde zub ven. Kochám se zelení za okny, vidím Čerchov i Hrádek. Na loukách a v polích se pasou srny. Je tu nádherně.
Kdybyste někdy chtěli klid, přestěhujte se sem. Ale je tady ne zcela lehké sehnat práci. Většina tady jsou pendleři, jsme u bavorských hranic. Ale je tu školka. Mám to tady ráda. Mám to ráda i v Praze. I v Bratislavě to bylo fajn. Po týdnu bydlení na Paharganj v Dílí, jsem se jako doma cítila i tam. Znamená to, že si umím zvyknout kdekoliv?
Kochám se krajinou, mám ještě chvíli, kdy nemusím nic řešit a najednou si uvědomím, že je mi vnitřně
tak sladce. Jako vůně lip.
Ještě jednu věc jsem si v tom vlaku uvědomila... ale to řeknu, těm, co se jich to týká, raději osobně. Wellcome in my head.