Jak je krásné vzpomínat

Jak je krásné vzpomínat



My chodíváme rádi do Slavie, pod obraz Pijáka absintu od Viktora Olivy, ale pod obraz jsme se zatím nezrychtovali.

Ale stalo se. Zábava byla opravdu příjemná, a především plná humoru a smíchu. Vzpomínali jsme ! Jak říkával pan Werich : "lovit vysychající události v místech zalitých sluncem". Slunce se rozlévá a dopadá na naše hlavy, hlava, nehlava. Aby nás potěšilo, zahřálo i oslepilo.

A tak jeden z nás, nám vyprávěl, jak dělá celodenní přípitky. Je to slavný pan profesor. Jak svými přípitky šíří důstojnost svého já, a může se nad věcí usmívat i smát. Místo toho , aby byl doma k smíchu. Jak moudré. Jiný zase s vtipem líčil, jak okouzluje svou manželku a vždy ji poví, musíme si připít na zdraví a ona se usmívá a nalévá. A tak jsme se nalévali i my, pili jsme vínečko bílé a končili jsme lahodnou grappou, které říkáváme "schlaftrunk". Kolem nás se na nás všichni smáli a Piják z obrazu nám snad mával, protože atmosféra kolem nás se opravdu zpříjemnila a bylo to moooc fajn.



Totiž my jsme vzpomínali, že nám to vše připomíná doby dřívější, ale kdepak jsou ty šťastnější zítřky ? Které nějak nejsou. Mělo by se něco vymyslet, aby bylo všem jasno, jak to vlastně je. Mažeme si po hubách med vymýšlenosti, místo abychom si smlsli na čerstvém chlebu skutečnosti. A nyní to není dobré.



Ale humor nám zpestřil odpoledne a my jsme se přátelsky rozloučiili a ještě po cestě v tramvajce švitořili, jak to bylo prima.

Jak je krásné vzpomínat ? Ovšem - musí být na co, asi tak !