Název jsme my)

obcas mam pocit, ze jsi jediny opravdovy stesti, co mam. nekdo tomu rika svetylko v tunelu. nekdo treba hrozinka ve vanocce.


rikam si, ze to nemuze skoncit. ale vim, ze muze. a to je na tom nejkrasnejsi. muze to kdykoliv skoncit, ale my jsme porad tady, porad spolu. je to maraton, ale ty vis, ze ja obcas potrebuju zrychlit a utect. ne od tebe, ne od nas. jen si davam naskok. doufam, ze mi vystacej sily. pisu ti zpravy a hrozne u nich brecim. snad proto, ze takhle to mozna citis i ty. a nebo prave proto, ze ty to tak necitis. ani nevim. tohle nemuzu vedet. nebo jo?

laska je zvyk. neco stalyho, tezko se toho zbavuje. mozna je to zlozvyk. kdo vi. zvyky jsem nemela rada, tenhle zvyk miluju. je to slib vernosti, ale ja jsem svobodna. verna a volna.

komu to pisu? hm, asi svymu starymu ja. aby vedelo, ze se mam hrozne dobre a ze se nechci vracet. jenom vzpominat. ale jit dal. s tebou, bez tebe. nevim, co bude dal. mam sny a prani a vidim nas.

cilova rovinka. cil. ale to nic neznamena.

tak pobez!