pohádka o nebi

řeknu vám pohádku
zatím ji nikdo neslyšel ani nenapsal
a nebude mít konce
takže netřeba řešit štěstí nebo melancholii

bylo to nějak takhle
byl člověk nečlověk
tvor netvor, stejně jako zvíře
no, a ta osoba neměla přátel ani dětí
lovila jeleny a ochutnávala byliny
nic jinýho jí nepatřilo
kromě kusu nebe nahoře
a pevný země pod nohama
člověk nečlověk to věděl
že nebe někde končí
na každou stranu, všemi směry
ale zem
ta je nekonečná
tak si to nebe nosí sebou
a bylo to zvláštní
potkával mnoho jelenů a sokolů
stromů, mrtvol a kostí
a přestože je pojmenoval jinak
sdělení jiné není
potkával jich mnoho
ale někoho takovýho jako on neviděl
a že se už zahlídl v odraze vody!
ano, poznal se!
nikdo další takový mu do očí nepřišel
na krk nedýchal
jako rys a předzvěst smrti
možná by do mýho nebe narazilo jiný nebe
pomyslela si ta osoba
přeloženo do slov:
ta osoba nevěděla, odkud přišla
nevěděla, zdali jsou ty věci, kterým by mohla říkat vzpomínky
zatímtaknenazvaná skutečnost
nebo ten svět v noci
když zavírala oči
když bylo třeba nabrat síly na další světlo
to je to, když zavíráte oči a vidíte neviděný
cítíte se jako sirotci a nevíte co to znamená
a možná, když ho něco bolelo
nebo jím třásla zimnice
třeba zrovna narazilo do jeho nebe jiný nebe
hold měsíci, slunci, rorýsům!
a co on?
nikdy na to nepřišel
a umřel sám
a nevěděl, co to znamená
nevěděl, že skončil