babí léto a nebásnění

vídám je jako da vinci ve snu supy
básníky
parodii na ty jimiž jsem chtěla být
prázdné kabáty prázdné barety
široké rukávy vlající ve větru
rukavice vycpané levným tabákem
jejich jazyk je jazykem podchodů
bez náplně
zbytek plecovníku ze kterého jsi v neděli vyžral klobásu
a v pondělí u suché střídky kurvuješ
máša je neopustila
cirkulárka jim neuřízla ruku
nadále sní své buržoazní sny
jen v roztrhaných tričkách
chce se mi spát
v údolí mezi prsy a břízami
daleko odsud pod horama
postavit něco a číst junga
ráno sledovat tání jinovatky
postavit si je jako strašáky na zahradu
všechny ty kteří si myslí že jsou rimbaud
topol
bukowski
a nepsat
nechávat básně růst
mezi šafránem a jinovatkou
mezi jejím hrdlem a mou dlaní