reaktivní deprese

když jsem byla malá, byl v módě památníček... (ano, nebudeme to rozpatlávat, je to dávno)
Dlouho jsem prosila dědečka, aby mi tam také něco nakreslil... nechtělo se mu. Až jednou... měl asi dobrou náladu nad velkým hrnkem ruského černého čaje a několika plátky roquefortu…
Vzal památník, dlouze se na prázdnou stránku zadíval, a pak tam nakreslil kruh a pod něj datum a svůj podpis...
Nebyla jsem pochopitelně spokojená. Co to má být??? A on mi tenkrát vysvětlil, že je to "šém", kterým se oživoval Golem... vyprávěl mi celou pověst a vyprávěl mi pak ještě hodněkrát… o Titaniku, o hvězdách, o antickém Římě... uměl vyprávět...

Milá vzpomínka. Dík, že si ji ve mně vyvolal a omlouvám se za koment, co je tak trochu mimo mísu... alespoň je vidět, že i z "deprese" se může vyloupnout něco milého :-)