Pasti, do kterých se mohou chytit uživatelé obsahu poskytovaného pod některou z licencí ze souboru Creative Commons.
přidáno 15.02.2018
komentářů4
čteno466(4)
Předem prohlašuji, že nejsem právník a následující článek je tvořen pouze mými spekulacemi. Uvítám jejich uvedení na pravou míru od poučenějších a neposkytuji na ně žádné záruky, kromě těch, které jsou vyžadovány zákonem nebo pravidly serveru PSANCI.cz.

Množství děl poskytovaných veřejnosti pod podmínkami některé z licencí Creative Commons (dále jen „CC“) roste, jejich využití však není takové, jaké by mohlo být, protože naráží na nečekané právní překážky. Zatímco Linux, založený na stejných principech, prosperuje a řada firem úspěšně vydělává na jeho komerčních distribucích a poskytování servisu k nim, texty, obrázky (a možná i hudba) jsou opomíjeny a nakladatelé si raději koupí fotografii z tzv. fotobanky, než aby si ji stáhli z internetu od autora, který jim ji nabízí zdarma. A bohužel k tomu mají svoje důvody.

Hlavní slabiny, které „porážejí“ možnosti poskytnuté licencemi ze souboru CC, jsou následující:

(1) Licence se vztahuje jen na obsah, jehož autorem je poskytovatel licence.

(2) Poskytovatel explicitně odmítá poskytnout záruku, že poskytnuté dílo neporušuje autorská práva třetích osob.

(3) Licence se vztahuje jen na autorské právo a práva blízce příbuzná.

(4) Licence je nesublicencovatelná; každý autor poskytuje licenci ke svému obsahu jednotlivě pod původními licenčními podmínkami, a to i v případě, že bylo jeho dílo upraveno a zařazeno do díla distribuovaného podle jiných licenčních podmínek.

Z těchto skutečností plyne několik zásadních překážek v používání takových děl a děl od nich odvozených v praxi. Může se třeba stát, že někdo má svoje nekomerční osobní stránky, tak na nich použije obrázek nebo melodii, jejichž autor dovoluje jejich použití pro nekomerční účely zdarma a bez uvedení autora. A o pár let později už si ani nevzpomenou, že obrázek není „jejich“, a stránky označí jako uvolněné pod CC BY-SA. Jiný uživatel si pak jejich stránky prohlíží a říká si, že ten obrázek je opravdu hezký, tak ho vytiskne na pohlednice a jako autora tam jmenuje tvůrce onoho webu. A pak začne pohlednice prodávat a diví se, když mu přijde žaloba od skutečného autora dané fotografie. A kupodivu je viníkem jen prodejce, protože podle bodu (1) se licence CC BY-SA na danou fotografii nevztahovala a podle bodu (2) není tvůrce webových stránek vůči jejich uživatelům za nic zodpovědný – on totiž podmínky, za kterých mu byl kdysi obrázek poskytnut, neporušil; protože obrázek nadále používá jen na nekomerční webové stránce.

Dalším příkladem může být situace, kdy dojde k soudnímu sporu o určení autorství. Uživatel obsahu převzatého podle CC licence pak musí např. dokázat, že skutečným autorem použité fotografie je jakýsi XYZ95, kterého v životě neviděl, nemá na něj žádný kontakt a webová stránka, ze které obrázek stáhl, už dávno neexistuje. V takovém sporu by mohl snadno vyhrát falešný autor i se zfalšovanými důkazy a z dobrosrdečného uživatele, který jednal v dobré víře, vysoudit vysoké odškodné...

Dalším problémem je nekompatibilita podmínek licencí CC s podmínkami různých webhostingů, sociálních sítí a podobných služeb. V jejich podmínkách se mnohdy dočtete, buď, že vám dovolují nahrávat jen obsah jehož jste jediným autorem, nebo že jim nahráním obsahu udělujete licenci (lhostejně k čemu – licenci k obsahu převzatému podle licence CC nikomu udělit nemůžete, protože tu uděluje přímo původní autor); nebo že jim dovolujete využití ke komerční účelům bez dalších podmínek. To také nesmíte, protože i CC BY obsahuje podmínku, že na obsah nesmíte nasadit tzv. „účinné technické prostředky“, takže pokud provozovatel nahraný obsah umístí na stránku, která bude chráněná nějakou formou DRM, porušuje licenční podmínky a zodpovědný je za to zpravidla uživatel, který mu obsah za těchto podmínek poskytl.

Další problémy spočívají v tom, že různé sociální sítě většinou neposkytují oddělený prostor k připojení copyrightových informací, takže musíte uvedení autora (Attribution) uvádět přímo do nahráváného obsahu, což nepůsobí příliš esteticky dobře. Dokonce i stránky jako Flickr, které podporují uvolňování autorského obsahu pod CC licencemi, se ukazují jako nevhodné k nahrávání remixů a koláží, které by vyžadovaly uvedení více autorů... (Mimochodem, podmínky Flickru jsou tak dlouhé a složité, že jsem je ani po pětačtyřiceti minutách čtení úplně nepochopil/a.)

Hlavním důvodem, proč komeční nakladatelé odmítají fotografie získané díky licenci CC je však bod (3). Jak vysvětluje článek Fotky bez model a property release, fotografie bez souhlasu fotografované osoby jsou neprodejné a za jejich použití (i nekomerční) hrozí žaloba. Přitom málokterá fotografie poskytnutá pod CC licencí má k sobě i souhlas fotografované osoby... Řekl/a bych, že asi skoro žádná. Takový souhlas by byl navíc odvolatelný.

Obecným problémem je, že neexistuje žádný způsob, jak by někdo mohl určit, zda je nějaký text, hudba či obrázek chráněný něčím autorským právem. V praxi se to řeší podepisováním prohlášení, poskytováním smluvních záruk apod. CC licence tento postup obchází, takže pokud bude někdo opravdu chtít vaše dílo komerčně použít, téměř jistě bude poskytnutou licenci ignorovat a vyžadovat po vás (resp. autorovi) podpis jeho vlastních licenčních podmínek. Některé uživatele tato absurdita štve (viz např. článek o filmu Sita Sings the Blues), jiným může naopak umožnit pobírat honorář za prodej knihy, ke které se práva na honorář zřekli (což je také jedno z ustanovení CC licencí).

Využili byste po přečtení tohoto článku tvůrčím způsobem text poskytnutý autorem pod licencí CC BY? Resp. má dle vašeho názoru pro mě jako pro autora praktický smysl za takových podmínek text díla poskytovat?

Také by mě zajímal váš názor na používání CC obsahu v amatérské literární tvorbě (např. k navazování na jiné autory či vytváření textových koláží z jejich děl).

přidáno 16.02.2018 - 12:07
Singularis: jinak k tématu nahraditelnosti/nenahraditelnosti uměleckého díla je zajímavý případ tzv. Zapruderův film - https://en.wikipedia.org/wiki/Zapruder_film
přidáno 16.02.2018 - 12:05
Singularis: mám za to, že hlavní rozdíl spočívá v tom, že u uměleckých děl se alternativy copyrightu teprve zavádí, kdežto u počítačových programů je open source už delší dobu součástí ekosystému.

K tématu doporučuji přečíst ještě "speciální číslo" Root.cz věnované právě sw. licencím - https://www.root.cz/specialy/licence/
přidáno 16.02.2018 - 05:33
Severak: U softwaru se totiž uvedené problémy řeší snáz než u uměleckých děl. V open source programech mají většinou jednotliví programátoři poměrně malý podíl, takže když tam někdo z nich vnese cizí obsah, když se jeho autor ozve, správce projektu obsah odstraní a dobrovolníci napíšou poměrně rychle nový kód, kterým ten starý nahradí. (A uživatel si ničeho ani nevšimne.) V případě softwarového patentu prostě danou část programu odstraní (a uživatelé si stěžují, proč ten grafický editor nepodporuje GIF, když je to tak rozšířený formát...) Ale patenty obvykle vyprší poměrně rychle (ve srovnání s autorským právem) a pak mohou do nové verze ten kód vrátit a slavnostně oznámit, že už ten formát podporují.

Podobně to funguje na Wikipedii - tam část revizí, která daný porušující obsah zahrnuje, znepřístupní a část článku buď odstraní, nebo přepíšou vlastními slovy. Dopad je tedy minimální.

Jenže když tě někdo žaluje za obsah na fotografii, můžeš danou část fotografie jedině začernit. Stěží ji můžeš nahradit jinou částí jiné fotografie. Podobně malíř už stěží domaluje část obrazu, kterou mu přikážou odstranit. Jak by vypadala Mona Lisa, kdyby si tehdy někdo stěžoval, že se v tom obrazu poznal, a přikázal malíři tu podobu odstranit? U uměleckých děl to prostě nefunguje, protože ty, na rozdíl od programů, nemůže napsat (resp. jinak dotvořit) ve stejné kvalitě takřka kdokoliv a kdykoliv.

Další problém je, že zatímco open source programy existují převážně jen online (alespoň jejich poslední verze), některá umělecká díla jsou šířena tištěná ve velkém množství kopií, kde už není možné něco změnit, takže zákaz používání malé části znamená zákaz šíření velkého množství připraveného materiálu a způsobí velkou škodu, protože např. tisk a vazba knih nebo tisk a distribuce novin jsou značně drahé věci. (Oproti tomu distribuce programů online je prakticky zdarma a DVD se dají vyrábět průběžně v malých dávkách.)

Co se týče sporu Oracle a Google, dosud jsem o něm moc nevěděl/a, ale jak čtu na Wikipedii, jeden soud rozhodl, že Google porušil právo, ale nevznikla škoda, druhý, že vznikla škoda přes osm miliard dolarů, a třetí, že všechno bylo v pořádku a nic se nestalo. Před takovými soudy bych opravdu stát nechtěl/a...

A co se týče bodu 4, u softwaru to nikomu nevadí, protože tam je zvykem, že si firmy nechají nadiktovat licenční podmínky od dodavatele softwaru; ale najít nakladatelství, které by si nechalo nadiktovat licenční podmínky od autora rukopisu k vydání, by byl opravdu problém.

Děkuji za komentář.
přidáno 15.02.2018 - 21:00
Spíš je dobrá otázka proč fungují softwarové licence, protože mají taky své problémy z nichž některé jsou vlastně ekvivalenty těch problémů výše zmíněných. Viz softwarové patenty (zde bod 3) a spor Oraclu s Googlem o reimplementace Javy.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Achillovy paty licencí Creative Commons : trvalý odkaz

Následující deník autora : Dokumentační humor
Předchozí deník autora : Kirjasto

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku