bla

dny plynou sebestředně s lednem
vařím na nich polívku
na přítomným plameni

ukrajovat cibuli a neházet ji nikam
bla


přejet a couvnout
přála by si květina
z mého hrobu


křičela by tam
znuděná

bla

dyť v koření života je několik vůní
krásný tulipán
krásná petržel
házíš
neházíš

bla bla

že začíná novej den
by mohl říct každej
jenže v rádiu zahrajou radši orchideje
první a poslední chod hostiny
žádnej řízek
vývar z masoxu a nic

to jsme se to dopracovali
že máme na davidovky
a hulíme bělomor kanál
sebestředně se smrtí
s dehtem

bla


až budem chcípat
pošlem to všechno do prdele

hele

není to hloupý
když jsme nepřítomný?