 01.10.2017 1 963(5) |
Při nočním svitu hvězd
dávám prostor pocitům
jenž dlouho nespatřili svět
Ve sklence vína se vaří vztek a
slova se vrátila na svá místa
tvá ruka se něžně dotýká té mé
světla zhasla, usínáme
Tam, kde v bezpečí se cítit mám
Tam, kde květy a lásku postrádám
se cítím uvězněna
Slova se již nevrací na svá místa
a to, co bych měla říct
nejde vyslovit
Ve sklence vína se již nevaří vztek
někdo shodil sklenku z jejího místa
a vztek se vsákl do země
V přítomném okamžiku
hluboko v mysli
je vše správně
dávám prostor pocitům
jenž dlouho nespatřili svět
Ve sklence vína se vaří vztek a
slova se vrátila na svá místa
tvá ruka se něžně dotýká té mé
světla zhasla, usínáme
Tam, kde v bezpečí se cítit mám
Tam, kde květy a lásku postrádám
se cítím uvězněna
Slova se již nevrací na svá místa
a to, co bych měla říct
nejde vyslovit
Ve sklence vína se již nevaří vztek
někdo shodil sklenku z jejího místa
a vztek se vsákl do země
V přítomném okamžiku
hluboko v mysli
je vše správně
01.10.2017 - 14:34Moc se mi líbí ústřední myšlenka, sálá z toho ta atmosféra. Poslední dvě sloky jsou pak dobrým závěrem. Jen si dej pozor na pravopis-*nespatřily.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
SVĚTLA ZHASLA. : trvalý odkaz
Následující deník autora : SMUTNO.
Předchozí deník autora : Mohou sny zabíjet?
